Zdravý životní styl

Jablka provázejí lidstvo doslova od nepaměti. Přece utržení jablka ze stromu poznání bylo prvotním hříchem lidského pokolení. Zlaté jablko zdobené drahokamy se stalo součástí symbolů královské moci. Aby ne, pod zdánlivě obyčejnou slupkou se skrývá přímo pokladnice výživných látek a lahodných chutí.

Bulgur je předvařená a nalámaná celozrnná pšenice, která se používá (obdobně jako rýže nebo kuskus) na přípravu dalších pokrmů. Má oříškovou chuť a voní po obilí. Protože nenadýmá a je lehce stravitelný, můžeme bulgur podávat i dětem.

Tymián najdeme v mnoha mezinárodních kuchyních (například mexické, španělské, francouzské), kde bývá součástí tradičních pokrmů. Málokdo ale ví, že tymián je také léčivá bylinka, která zlepšuje trávení, působí proti nadýmání a používá se při nachlazení a kašli.

Naši předci uměli po tisíciletí žít v souladu s přírodou. V létě jedli, co se právě urodilo, a v zimě, co se dalo uskladnit. Vstávali se sluncem, chodili spát se slepicemi. Vůbec to z pohledu lidské historie není tak dávno, kdy jsme to změnili.

Broskve jsou ovoce s vynikající chutí i vůní. Obsahují navíc velké množství niacinu (vitamínu B3), díky němuž zlepšují naši náladu a snižují případnou nervozitu a vnitřní neklid. Zároveň broskve pomáhají při léčbě bronchitidy, kašle a astmatu.

Kromě mnoha zdraví prospěšných látek posilujících imunitu či snižujících hladinu cholesterolu mají meruňky ještě jednu zkrášlující funkci – zpomalují proces stárnutí, posilují naše vlasy, pokožku a nehty. Říká se jim proto také ovoce zdraví.

Rozmarýn je právem považován za jednu z nejpůvabnějších bylinek. Jeho povzbudivá, osvěžující vůně s nádechem pryskyřic je velmi podmanivá. Kromě svého půvabu a vůně je navíc rozmarýn i velmi léčivou bylinkou – stimuluje a uklidňuje zároveň, pomáhá při migréně či léčbě revmatu.

Měsíček zahradní je nejen dekorativní bylina, ale i významná léčivka. Používá se jednak vnitřně (měsíčkový čaj likviduje nežádoucí bakterie a viry) tak i zvnějšku (měsíčková mast je totiž hotový zázrak například na jizvy nebo kožní plísně).

Do Evropy se okurky dostaly díky zámořským plavbám asi v 16. století. Jejich blahodárné účinky neunikly pozornosti tehdejších lékařů i lidových léčitelů. Bílkoviny v okurce obsažené povzbuzují ledviny, omezují buněčné bujení, pročišťují ústrojí a působí hojivě na pokožku.