Co s tím? Najeďte na nesolené oříšky či nasucho pražená nesolená semínka. Když ořechových plodů nesníte kilo, prospějete svému zdraví.
Ač je ořechy nazýváme, jedná se o jedlé nažky ledvinovníku západního. Ale když ono dát si hrst nažek nezní tak hezky jako dát si hrst ořechů. Zůstaňme tedy u vžitého označení a podívejme se kešu ořechům na zoubek.
Kešu jsou dobrou volbou pro věčné bojovníky s přebytečnými kilogramy. Obsahují totiž méně tuků než ostatní ořechy, navíc přes 80 % těchto tuků tvoří nenasycené mastné kyseliny, tj. ty „dobré“ tuky. Kešu se chlubí vysokým obsahem hořčíku, proto by po nich měli sáhnout také sportovci, lidé trpící únavou či nespavostí. Významný je u nich také obsah proteinu, tolik potřebného pro zvyšování výkonnosti při fyzické aktivitě, pro zkrácení doby regenerace, pro nabírání svalové hmoty, ale také pro spalování tuků. Toto vše přece pro vyrýsování těla do plavek potřebujeme.
Kešu dodají našemu tělu i vitamín K, vápník a draslík, tj. látky potřebné pro sílu našich kostí. V kešu najdeme také vitamíny E a B6 nebo kyselinu listovou, které pomáhají v boji prosti srdečním onemocněním.
Pokud si tedy denně dáte hrstičku naturálních kešu ořechů, váš organismus vám jen poděkuje.
Popelka v lískových oříšcích našla krásné šaty, my v nich nalezneme látky prospěšné pro naše zdraví. Podobně jako kešu ořechy i ty lískové obsahují převážně mononenasycené mastné kyseliny, které se podílejí na snižování „špatného“ cholesterolu. Lískové ořechy našemu tělu dodají železo, vápník, zinek, fosfor, draslík či hořčík.
Metabolismus i nervový systém posílí vitamíny B1 a B3, produkci červených krvinek povzbudí vitamín B9. Vitamíny skupiny B spolu s vitamínem E jsou zdrojem energie pro mozek. Učili jste se někdy něco obtížného a měli jste u toho misku ořechů, protože vám to lépe zapalovalo? Nejen zapalovalo, dokonce jste si učivo i lépe pamatovali.
Tato semena pecky mandloně obecné našemu organismu také prospívají, ač nás možná občas někdo straší řečmi, že jsou mandle jedovaté. Větší množství škodlivého amygdalinu, z něhož se při trávení uvolňuje kyanovodík, však obsahují mandle hořké. U těch platí, že už 10 kusů představuje nebezpečnou dávku. Ovšem mandle, které si kupujeme na pultech našich obchodů, jsou mandle sladké, které amygdalin obsahují v zanedbatelném množství. Hrst mandlí vám tedy rozhodně neublíží, ba právě naopak.
Tato hrst bude obsahovat jen necelé 3 g sacharidů a asi 160 kalorií, z nichž desetinu tělo vůbec nespotřebuje. Nemusíme si je proto odříct ani při redukčních dietách. U mandlí jistě oceníte vysoký obsah vápníku či antioxidantů, které zpomalují procesy stárnutí. Podotýkáme, že většina těchto látek je obsažena ve slupce. Pokud si tedy mandle oloupete, o mnohé se tím připravíte.
Nepředstavujme si však, že když do sebe budeme cpát mandle po kilech, naše kila půjdou dolů a budeme věčně mladí a krásní. I u mandlí totiž platí všeho s mírou. Díky množství vlákniny nám přemíra mandlí může způsobovat zácpu a nadýmání. Předávkování vitamínem E vede k nevolnostem, bolestem hlavy či poruchám vidění. Mandle sice obsahují zdravé tuky, ale přece jen tuky. Když to tedy s nimi přeženete, ukazatel na váze rozhodně dolů nepůjde, ba právě naopak.
V malém semínku se ukrývá zásoba vitamínu E, vápníku, hořčíku, fosforu, selenu, železa, draslíku, nenasycených mastných kyselin.
Snižují hladinu „škodlivého“ LDL cholesterolu, zabraňují rozvoji některých druhů rakoviny. Mají nízký glykemický index, mohou je tedy konzumovat i osoby s diabetem druhé typu. Slunečnicová semínka posilují naši imunitu, zinek a selen chrání organismus před záněty a alergiemi. Napomáhají tvorbě kolagenu a elastinu, které urychlují hojení ran a zabraňují tvorbě jizev.
Slunečnicová semínka by měla být součástí i těhotenského jídelníčku. V nich obsažený vitamín B6 může snižovat ranní nevolnosti a zvracení. Podobně jako ořechy mají slunečnicová semínka také silné laktogenní vlastnosti, proto by je měly konzumovat i kojící matky.