Med je odpradávna zařazován mezi přírodní zázraky – jako pochutina i jako podpůrný léčebný prostředek. Med se používá proti kašli, chrapotu, průjmu či žaludečních vředech. Umí hojit rány a zničit bakterie v žaludku a střevech. Uklidňuje, podporuje paměť a působí proti nespavosti.

Když chceme vyjádřit, že je něco báječného a sladkého, volíme často srovnání, že je to jako med. Však také v angličtině se líbánkám říká medový měsíc a ve slovenštině medové týdny. Včelky zkrátka odvádějí úžasnou a neúnavnou práci, za kterou by si zasloužily přímo Nobelovu cenu.

Proč je med zdravý?

Jako posvátný pokrm se med stal součástí mnoha rituálů a náboženských obřadů. Staré mýty dokonce tvrdily, že pochází přímo z nebe. Už naši praprapředci věděli, jak je zdravý. Vlastnosti a léčivé účinky včelího medu znali a využívali staří Číňané, Arabové, Egypťané, Řekové, Římané i jiné národy (na americkém kontinentě například Indiáni).

V domácím lékařství med používali naši předkové s velkou oblibou. Osvědčil se jim proti kašli, chrapotu, rýmě nebo třeba na spáleniny. Příznivě působí také na hojení ran, zlepšuje činnost srdce, cév, ledvin, chrání játra, zlepšuje krvetvorbu, podporuje paměť, uklidňuje.

Lžička medu před spaním pomáhá proti nespavosti, u dětí i proti nočnímu pomočování. Za studena lisovaný med má ničivé účinky na řadu bakterií v žaludku i střevech, přirozeně léčí průjem, uklidňuje žaludeční vředy apod.

Druhy medu podle původu:

1. Med květový pocházející zejména z nektaru květů. Teoreticky: Kolik je druhů rostlin, z nichž lze získat nektar nebo medovice, tolik je možných druhů medu – lipový, javorový, akátový, slunečnicový, modřínový, řepkový atd. Květové medy mívají světlou barvu, jemnou chuť, slabší aroma a relativně rychle krystalizují. Květové medy jsou snadno stravitelné díky vyššímu obsahu glukózy (hroznového cukru) a fruktózy (ovocného cukru), proto jsou vhodné jako vysoce hodnotný doplněk výživy dětí, rekonvalescentů či sportovců.

2. Med medovicový pocházející zejména z výměšků hmyzu, jsou to medy lesní, déle vydrží tekuté a mají výraznou chuť a specifickou vůni. Lesní medy jsou tmavé, což způsobují rostlinná barviva obsažená v míze dřevin. V porovnání s květovými medy obsahují větší množství minerálních látek a stopových prvků. Zůstávají v tekutém stavu delší dobu než květové medy.

3. Med smíšený pocházející ze snůšky nektarového a medovicového původu bez výrazné převahy jednoho druhu.

Druhy medu podle získávání:

Rozeznáváme med vytočený (získaný odstřeďováním odvíčkovaných plástů), med plástečkový (zavíčkovaný a uložený včelami do čerstvě postavených bezplodových plástů a prodávaný v uzavřených celých plástech nebo dílech plástů), med lisovaný (získaný lisováním plástů za použití mírného tepla) a med vykapaný (získaný vykapáním z odvíčkovaných plástů).

Jak med vlastně vzniká?

Ze zoologického názvu včely – včela medonosná – by si někdo mohl odvodit, že med nosí do úlů včely. Není to však tak jednoduché. Včela do úlu přináší suroviny na výrobu medu – nektar a medovici. Nektar je výměšek rostlinných žláz, které se nachází nejčastěji v květu. Nektar rostlina používá jako lákadlo na včely, které ji mají opylit. Medovice je stejně jako nektar cukernatá látka, která se však vyskytuje na listech a jehličí stromů. Tvoří ji hmyz (u nás jsou to zejména mšice), který parazituje na rostlinách a živí se jimi. Včely poté, co výše uvedené suroviny do úlu přinesou, je musí zpracovat. Především odpařit nadbytečnou vodu, které je v nektaru až 60 %, kdežto v medu pouze asi 18 %. Pak včela svými enzymy přemění převažující sacharózu na jednoduché cukry a navíc takto zpracovanou surovinu obohatí o další enzymy. Poté med uloží v plástvích úlů, tyto plástve zakonzervuje víčky z vosku. V plástu potom med dozrává do své lahodné podoby.

Při tomto procesu vynaloží včela obrovské úsilí. Jen pro představu, pro získání 100 g medu musí včely sesbírat pyl z jednoho milionu květů, což představuje asi 150 tisíc výletů z úlu pro pyl!

Jak skladovat med?

Med skladujeme nejlépe ve skleněných, porcelánových či keramických uzavřených nádobách v suchých prostorách při teplotě nejvýše do 25 stupňů Celsia a relativní vlhkosti nejvýše 70 %. Medu škodí přímé sluneční světlo.

Med je hydroskopický, snadno přijímá cizí pachy, snadno krystalizuje a cukernatí. Květové medy zpravidla dříve než lesní. Je to způsobeno většinou vyšším obsahem glukózy, jež má specifickou vlastnost vytvářet krystaly. Krystalizací med neztrácí na kvalitě, je to jeho přirozená vlastnost. I zkrystalizovaný med si uchová všechny cenné látky a vlastnosti. Zkrystalizovaný med ve sklenici uvedeme opět do tekutého stavu pozvolným zahříváním sklenice ve vodní lázni maximálně do 45 °C. Je vhodné medem při zahřívání míchat, aby se teplo dostávalo i do středu sklenice. Pozor na přehřátí! Nad 50 °C už se negativně mění kvalita medu. K rozpuštění zkrystalizovaného medu nikdy nepoužíváme mikrovlnné trouby!

Med v kuchyni

Pokud při pečení nahrazujeme medem cukr, budeme si pro správnou recepturu pamatovat, že litr medu váží cca 1,25 kg. Při pečení dáváme medu asi o polovinu více než cukru, protože sladkost medu je 75 % sladkosti cukru. Při pečení z medu přidáváme do těsta půl lžičky jedlé sody, jež neutralizuje kvasy a zkypří těsto. Při pečení medového těsta zvýšíme teplotu pečení asi o 15 °C. Med v pečivu jej činí chutnější, vláčnější, pečivo vydrží déle čerstvé.

Různá obliba medu ve světě i u nás

Zatímco v USA či Austrálii a v poslední době také v některých západoevropských zemích jako např. ve Francii je preferován zejména med světlý, naproti tomu třeba v Německu či jiných německy mluvících zemích dávají přednost medu tmavému. Zatímco v Bavorsku si rádi pochutnají na klobáse s medovou hořčicí, na Ukrajině zase raději popíjí medový kvas, ve Švédsku si pochutnají na rybě s medovou majonézou…

Široká škála druhových medů světlých, smíšených i tmavých lesních dává možnosti výběru podle chuti i obliby jednotlivých osob. Včelí med je přibližně stejně hodnotný, ať je světlý, nebo tmavý, hlavně aby byl dobře ošetřený (vyzrálý, správně uskladněný). Na americkém kontinentě – hlavně v USA a Kanadě jsou téměř výhradně žádány medy světlé, květové, a to hlavně ve formě pastovaných medů, tzn. s mechanicky usměrněnou jemnou krystalizací medu.

Česká kuchyně je v použití medu stále ještě trochu zdrženlivější a konzervativnější. U nás se med většinou používá jako sladidlo do čajů, pečiva či k namazání na chleba, nejlépe s máslem. Poslední dobou však získává na oblibě například maso pečené s medem, protože medem potíraná pečínka získá vynikající nasládle kořeněnou chuť a křupavou kůrčičku. Při pečení masa se med ředí vínem nebo pivem a touto směsí se potírá. Pečení je pozvolné, aby se vytvořila nespálená, ale jemně zkaramelizovaná kůrka.