Pelyněk (Artemisia) je rozsáhlý rod zahrnující asi 280 druhů dvouděložných rostlin z čeledi hvězdnicovitých. Jsou to aromatické byliny, keře nebo pololeře, pěstované pro svou vůni, ozdobné listy a někdy i pro palčivou svíravou chuť.
Mezi nejznámější druhy patří pelyněk pravý (Artemisia absinthium), pelyněk estragon (Artemisia dracunculus) a pelyněk černobýl (Artemisia vulgaris).
Pelyněk pravý je vytrvalá, hořce aromatická, až 120 cm vysoká stříbrně chlupatá bylina. Vytváří bohatá květenství z drobných žlutých úborů. Pro farmaceutické účely se využívají listy a kvetoucí nezdřevnatělá nať. Jeho jméno je možná odvozeno ze jména řeké bohyně Artemis. Je však také možné, že vychází z řeckého slova artemés, které znamená čerstvý nebo zdravý. Ve slovanských zemí měl celou řadu dalších názvů jako je pelun, pelyň, polének či palina.
Nať obsahuje hlavně silici s hlavní složkou thujonem a azulenem, dále hořčiny, pryskyřici, třísloviny a další látky. Účinná látka thujon, která se dá z něho izolovat, má neurotoxické účinky, proto je používání silice z pelyňku omezeno nebo zcela zakázáno. Pelyněk je již od 12. století uváděn jako významné žaludeční amarum (léky hořké chuti povzbuzující chuť k jídlu), přidává se ve zcela malém množství do čajových směsí a tvoří součást aperitivů a hořkých žaludečních likérů. Pelyněk pravý se používá jako koření.
Z pelyňku pravého se vyráběl známý alkoholický nápoj absint. Vzhledem k tomu, že jeho časté užívání nezřídka vedlo k těžké závislosti, pomatenosti a někdy i demenci, je jeho výroba v současnosti v téměř celém světě zakázána. Mezi slavné pijáky absinthu patřili malíři Lautrec, Gauguin, Manet, Van Gogh nebo Picasso, spisovatelé Rimbaud, Verlaine, Oscar Wilde, Edgar Allan Poe a Jack London. Nejznámějším výrobcem byl distilér Henri-Louis Pernod.
Absint, který můžeme v současnosti sehnat v obchodech, neobsahuje již thujon a další silice, neboť pelyněk se dnes při jeho výrobě již neluhuje v alkoholu, ale jen v teplé vodě (v níž je thujon nerozpustný). Ve velmi malém množství se také dodnes pelyněk přidává do některých likérů a do vermutu.
Kvetoucí nať si nasbíráme v délce 20 až 30 cm (v období od července do srpna) a necháme ji usušit. 1 lžičku sušené natě přelijeme ½ l vařící vody a necháme 15 minut louhovat. Čaj užíváme chladný, 1 lžíci po dvou hodinách a to při nechutenství, střevních kolikách, při nedostatku žaludečních kyselin, žlučníkových a jaterních poruchách.
Poznámka: Pro příslovečně vyjimečně hořkou chuť je těžko snášen a proto bývá většinou součástí léčivých směsí s jinými bylinami jako jsou například již zmíněná máta nebo fenykl.
Pelyněk, stejně jako jiná rostlinná amara nesmí být podáván při překyselení žaludku, zánětlivých onemocněních žaludeční sliznice a také nesmí se užívat při žaludečních a dvanáctníkových vředech. Nesmí se užívat při kojení a v těhotenství, maximálně jen po předchozím schválení lékařem. Vysoké dávky mohou vyvolávat bolesti hlavy, závratě, zvracení, silné průjmy, městnání moči, křeče a později ochabnutí kosterního svalstva!
Pelyněk je kořením pro těžká a tučná jídla, koření se jím vepřová vařená nebo uzená kolena, pečený vepřový bůček, či skopové maso, chléb se sádlem, sýry a vaječné pokrmy. Místo soli můžeme pokrmy ochutit směsí z 5 g pelyňku, 3 g bazalky, 2 g tymiánu a 2 g rozmarýnu.
Odedávna používán v domácnostech jako prostředek proti šatním molům.V některých zemích se používal na odhánení much a dotěrného hmyzu.Podle některých zdrojů se v saunách a potírnách pálí rostliny pelyňku nebo se na horký kámen lije pelyňkový čaj.
Pyl pelyňku patří mezi nejdůležitější alergeny letní pylové sezóny, ale pylová alergie není jediným problémem s touto rostlinou. Jak již bylo zmíněno, pelyněk je v potravinářství používán jako koření (estragon) a jeho alergeny tak vnikají do těla právě konzumací potravin s pelyňkem. Pelyněk může být v každé potravině obsahující koření nebo výtažek z koření. Výrobci navíc nejsou povinni udávat složení kořenící směsi. Je proto potřeba vyvarovat se například uzenářských výrobků, ale pelyněk může být i v sýru, v bylinkovém máslu, v pomazánkách, v nealkoholickém nápoji Tonic, obsahují ho marinády, hořké likéry a vína. Dříve byl přidáván do piva. Důležitým ochucovadlem octa je estragonová silice, proto i potraviny s přídavkem octa mohou být pro alergiky hrozbou.