Základem všech druhů hořčice je hořčičné semeno, ocet a sůl. Hořčičná semena pak existují tři druhy: bílá (Sinapis alba), černá (Brassica nigra) a hnědá (B.juncea). Při sklizni se sklízejí jen malá kulatá semena převážně hnědé hořčice z důvodu snadnější sklizně. Z jemnější bílé se pak vyrábí naše chuťově méně výrazná plnotučná hořčice. Semena hořčice černé mají ostřejší a štiplavější chuť a používají se k výrobě hořčic francouzského typu, například dijonské. Nejostřejší je hořčice sareptská, která se pěstuje v Indii, Číně a střední Asii a dělají se z ní orientální hořčice.
Suchý hořčičný prášek vznikl na počátku 18. století společným mletím semen černé a bílé hořčice. Po prosátí této směsi přes síto vznikl velmi hebký prášek. Technika výroby suché hořčice se od té doby změnila a dnes se k semenům přidává pšeničná mouka, pro barvu kurkuma, trochu cukru, sůl a koření.
Suchá hořčice působí rovněž jako konzervační činidlo a často se uvádí v receptech na čatní nebo na nálevy k nakládání různých potravin.