Houbaření je činnost našemu národu veskrze blízká, a tak není divu, že se k ní v tomto období přikláníme i my. Pojďte sbírat lesní poklady s námi a vykouzlete si tradiční i ojedinělé houbové lahůdky!
Ne všichni máme to štěstí a sbíráme houby na vlastní zahrádce, proto je vyrážíme do nejbližších lesů a remízků hledat a ještě raději sbírat. Pro mnohé z nás je houbaření jakousi formou relaxace a aktivního odpočinku, takové nachozené kilometry se sčítají.
Mezi nejoblíbenější druhy hub patří bezesporu hřiby, klouzky, ryzce, kozáky a křemenáče. Houbaření je jistě českým národním sportem. Snažíme se ulovit co nejvíce kousků za co nejkratší čas a soupeříme se sousedem o co nejlepší skóre.
Ale stejně jako ostatní sporty, má i houbaření svá pravidla, na která je třeba pomyslet.
To, že ne všechny houby jsou jedlé, ví každý houbař. Ale i znalec si musí dávat pozor, pokud chce sbírat druhy, které jsou snadno zaměnitelné.
Pokud si nejste jisti, vyhněte se druhům bedel, které skutečně neznáte, existuje totiž několik druhů nejedlých, a dokonce jedovatých dlouhonohých krasavic. Stejně tak dávejte velký pozor na kolegyně tolik oblíbeného „masáka“, nejrůznější druhy muchomůrek, které jsou na rozdíl od prvně jmenovaného smrtelně jedovaté.
V poslední době se také hojně mluví o holubinkách a mnozí odvážlivci je s chutí sbírají do smaženic. Pokud si houbou nejste jisti, nesbírejte ji nebo se poraďte s mykologem.
Kromě toho dbejte na pořádnou tepelnou úpravu hub, a pokud houby skladujete, nenechávejte je v neprodyšném obalu a vyhněte se jejich zapaření! Nejlepší je sbírat houby do proutěného koše, síťovky nebo látkových tašek. Na igelitové tašky a pytlíky raději zapomeňte. Mějte také na paměti, že houby jsou vynikajícím skladištěm olovnatých a toxických látek. Proto je nikdy nesbírejte v blízkosti silnic, továren či chemických závodů.