Pokud bychom za přednost považovali snahu upozorňovat na nedostatky jiných řidičů („Jak to jedeš, ty troubo, vlečeš se jak s hnojem!“), odvahu předjíždět kolonu přes plnou na horizontu, pak by z toho skutečně něžné pohlaví vyšlo hůř. A nedej bože, aby pána v novém nadupaném autě předjela stará rachotina! To by se rozžhavil doběla. Rozčílila by se paní za volantem ve stejně silném autě? Těžko.

Každé pohlaví má za volantem své silné a slabé stránky.

Muži myslí pravou částí mozku

Muži jsou většinou pohotovější, jejich řízení je mnohem techničtější, umí lépe reagovat v krizových situacích, rychleji je vyhodnocují, lépe se orientují v prostoru.

Ta orientace prý má vědecké zdůvodnění. Muži totiž při řešení úkolů více využívají pravou mozkovou hemisféru. Díky tomu lépe odhadují vzdálenost, prostor, směr a, rychlost pohybujících se předmětů.

Ženy jsou opatrnější

Ženy od přírody zapojují obě hemisféry, problémy řeší kreativněji, dají na své pocity, což je možná důvod, proč pro ně může být orientace složitější.

Na druhou stranu řidičky si na rozdíl od mužů za volantem nepotřebují nic dokazovat, s nikým nemusí závodit. Prý je to tím, že jako matky mají větší úctu k životu. Jsou tolerantní, opatrnější a ohleduplnější.

Známý dopravní psycholog Karel Havlík tvrdí, že největší nepřítel žen není agresivita, ale nízká sebedůvěra, sklon podléhat panice a tendence zmatkovat.

Nemá-li řidička dostatečně nacvičené podélné parkování a parkuje v situaci, kdy za ní stojí auto, jež čeká, až se zařadí, mívá sklony dělat chyby, být nervózní, čímž zaparkování prodlužuje. Nezřídka se dokonce v takovém případě stane, že to řidička vzdá a raději odjede.

Problém ženám dělá také couvání. Ale nedá se to zevšeobecňovat. Jsou pochopitelně i mistryně volantu, které dají na frak těm nejschopnějším mistrům!

Některé ženy se také trochu víc bojí. Jízdu berou ne jako příjemný zážitek, ale jako pouhou nutnost přepravit se do určitého místa. Už předem se strachují, že bude na silnici příliš hustý provoz a jak ho zvládnou. Hůře snášejí nepředvídané události na silnici. Strach z nich opadne, až když jsou na místě. To ovšem bezpečné jízdě moc neprospívá.

Pomáhá jim pochvala od blízkého člověka. Nedej bože, aby se jim ale třeba manžel vysmíval nebo jim neustále vytýkal chyby. To je cesta k stále menšímu sebevědomí za volantem, až žena uloží řidičský průkaz do zásuvky a už nevyjede.

Co říkají čísla?

• Podle průzkumu serveru zenaaauto.cz se české ženy, které tvoří přes 40 procent držitelů řidičských průkazů, podílejí na celkovém počtu nehod 16 procenty. Způsobují méně závažné havárie než muži. Nejčastějším prohřeškem žen řidiček je pak nedání přednosti v jízdě.
• Muži prý také mají horší návyky. Například každý čtvrtý řidič přiznává, že nedává blinkr, když mění jízdní pruh. Mezi řidičkami je to každá šestá.
• Podle české studie muži častěji za volantem telefonují. Na druhou stranu ženy kvůli tomu častěji bourají.

První žena za volantem

Víte, která žena jako vůbec první usedla za volant? Vlastně to není tak moc překvapivé, byla to manželka Karla Benze, německého konstruktéra, autora prvního benzinového automobilu na světě. Matka pěti dětí Bertha Benz byla první řidičkou motorového vozidla – a vůbec první osobou, jež se odvážila podniknout v automobilu dálkovou jízdu. Jedno velmi brzké srpnové ráno v roce 1888 potají naložila své dva dospívající syny do manželovy tříkolky s výbušným motorem a vyjela. Vydala se na sto šest kilometrů dlouhou trasu z Mannheimu do rodného Pforzheimu, kde jednak navštívila svou matku a zároveň dokázala, že vynález jejího muže funguje. On prý o dobrodružství své choti neměl ani ponětí. O tom, jak na něj reagoval, prameny nehovoří.