Zatímco se zahrada uložila k zimnímu spánku, zahrádkář „padla“ vyhlásit nemůže. Jen když své zahradě připraví co nejpříznivější podmínky pro znovuprobuzení, dočká se na jaře opravdové radosti.

Hurá na záhony

Pokud jsme to neudělali na podzim, za příznivého počasí zryjeme všechny záhony. Rozházíme dobře uzrálý kompost, a máme-li k dispozici chlévský hnůj, zapracujeme ho do těch záhonů, kam v příštím roce vysázíme rostliny první tratě (např. rajská jablka, okurky, zelí, květák, celer). Nepatří však na místa, kde bude na jaře zaseta mrkev, protože v záhoně by se mohla usadit pochmurnatka mrkvová a mrkev by byla červivá.

Některou zeleninu můžeme na záhonech nechat i přes zimu. Například pastinák má velmi otužilé kořeny. Na jaře po rozmrznutí půdy si pak na něm můžeme pochutnávat. Do zámrazu sklízíme ze záhonu špenát, salát polníček, kadeřavou a růžičkovou kapustu, černý kořen a pekingské zelí.

Nezapomeňte na trávník

Nemyslete si, že trávník v zimě nepotřebuje naši péči. Než napadne sníh, je potřeba průběžně odstraňovat listí, které na podzim ještě nestačilo spadat, a všechny organické zbytky, které jsme snad někde na travnaté ploše zapomněli. 

Sněhová peřina sice vše milosrdně překryje, ale hrozí, že se pod ní vytvoří plíseň sněžná. A to je velký malér. Projevuje se hnědnutím postupujícím od kořenů vzhůru k rostlinám, jejich skvrnitostí, tmavnutím a zahníváním. Tento proces vede k pozvolnému odumírání travních rostlin, porost pomalu řídne a vznikají poškozená místa i celé plochy. Plísní poničený trávník velmi špatně regeneruje.

Také dbáme na to, abychom po zimním trávníku zbytečně nechodili. V mokré trávě po rozbředlém tajícím sněhu nebo deštivé nadílce naděláme stopy, které zůstávají i v době vegetace patrné.

Stromy volají po péči

Ovocné stromy nám odevzdaly svou úrodu a uložily se k zaslouženému zimnímu spánku. I v tomto období jsou však vděčné za naši pozornost. Z jejich kmenů seškrabujeme starou kůru, mechy a lišejníky, z větví odstraňujeme plesnivé a seschlé plody a pálíme je. 

Při té příležitosti vyřežeme všechny suché větve a prohlédneme, zda se nám neobjevil nebezpečný škůdce – vlnatka krvavá. Snižuje výnosy ovoce, oslabuje stromy a způsobuje jejich předčasné odumírání. Najdeme ji v paždí větví nebo v záhybech v zacelených ranách. Tento škůdce vypadá jako bílé vatové polštářky. Zničíme je štětečkem namočeným v lihu.

Z ovocných stromů v zimních měsících rovněž řežeme rouby jádrovin, peckovin i drobného ovoce pro jarní roubování. Pod ovocné stromy a keře rozházíme kompost. Zaryjeme a necháme přes zimu v hrubé brázdě, která zachycuje vláhu. 

Dokud pod korunami stromů není sněhová peřina, ještě jednou velmi pečlivě shrabeme zahnívající listí. Staré listy tak nebudou přenášet zárodky chorob. Kopeme jámy pro jarní výsadby stromků. 

Nůžky a pilky mají pohotovost

V zimních měsících můžeme prořezávat okrasné stromy a keře, nesmí však mrznout. Hluboko seřezáváme keře kvetoucí na jednoletém silném dřevě, např. tavolník, komuli (motýlí keř). Prosvětlujeme pnoucí husté dřeviny, zejména rdesno a přísavník. 

Do řezu jabloní a hrušní se pustíme na konci vegetačního klidu. Je-li mírná zima, můžeme je prořezávat i dřív. 

Túje a vysoké jalovce ovážeme, aby je nepolámal sníh. U ostatních jehličnanů jej opatrně střásáme.

V době, kdy povolí mrazy, doplňujeme vláhu rostlinám v nádobách a také zaléváme jehličnany a stálezelené keře. Zima vysává z půdy vlhkost a dřeviny by uschly.

Květiny i v zimě potěší

Mnoho odkvetlých trvalek má dekorativní plody a plodenství. Zkrášlí pohled na zimní zahradu, zvlášť když se pokryjí sněhem nebo vrstvičkou námrazy, a navíc nabídnou potravu a zimní úkryt mnoha užitečným druhům živočichů. 

Svou zimní roli tak sehrají například třapatka, rozchodníkovec, slunečnice, chrpa, máčka, řebříček, zavinutka a různé traviny. Suché stonky, listy, květy a plody přitom zároveň chrání rostliny před mrazem. Proto choulostivé druhy seřezáváme až na jaře. 

Levanduli a svatolínu přes zimu zakryjeme chvojím. Zimovzdorné chryzantémy rovněž přikryjeme chvojím tak, aby z něj rychle odtekla voda. 

Rostlinám při přezimování škodí přílišné vlhko, protože podporuje nežádoucí rozvoj hnilob. Velmi nebezpečné je zamokření v zimě a v předjaří.

Kontrola se vyplatí   

Soustavně kontrolujeme skladované ovoce ve sklepích a poškozené plody odstraňujeme.

Důkladně prohlížíme uskladněné hlízy – begónie, mečíky, kany a jiřiny. Na hlízách se někdy objevují různé skvrny, propadliny, nebo zahnívající místa. Napadené hlízy mečíků je třeba radikálně likvidovat. Hlízy jiřin, které začínají hnít nebo plesnivět, musíme očistit, napadené části odříznout až do zdravého pletiva a ránu zasypat dřevěným uhlím. Hlízy begónií udržujeme ve vlhkém prostředí až do výsadby nebo do doby, kdy je dáváme do truhlíčků nebo květináčů narašit.

Zapomínat bychom neměli ani na nářadí. Celý rok bylo vystaveno povětrnostním vlivům, v zimě si zaslouží kontrolu, očistu, případnou opravu. Důkladně ho ošetříme, natřeme olejem, naostříme, případně vyměníme násady. Uděláme si soupis chybějícího nářadí a jeho součástí a dokoupíme vše potřebné.