Pokojové rostliny jsou ty, které můžeme pěstovat ve svém obydlí. Většina našich dnešních pokojovek pochází z nejrůznějších, často velmi exotických koutů světa. Do Evropy se dostaly s odvážnými cestovateli, z nichž mnozí zcela propadli kráse cizokrajných rostlin. Zlatý věk těchto květin nastal koncem 18. a hlavně pak v 19. století.
Objevené druhy rostlin se zpočátku dostaly do skleníků v botanických zahradách nebo v zámeckých sídlech a odtud později do měšťanských salonů. Protože se mnohé z nich velmi jednoduše rozmnožují z oddělených řízků, díky nepozornosti hostitelů či jejich štědrosti se postupně dostávaly k širším vrstvám obyvatelstva.
Kde jsou pravlasti nejznámějších pokojevek? Africká fialka například pochází z Tanzanie, fíkus z jihovýchodní Asie, filodendron z tropů Jižní a Střední Ameriky. Takže s nadsázkou řečeno, doma můžeme mít velký kus světa.
Pokojové rostliny dělají domov útulnějším, napomáhají pohodě, snižují stres a podněcují kreativitu. Odrážejí žlutozelenou část barevného spektra, což uklidňuje oči a snižuje pocit únavy a vyčerpání. Také opticky člení prostor.
Ve dne produkují kyslík (některé i v noci). Bezpečně fungují jako přírodní filtr, který zachytává prach plný alergenů. Každá zdravá rostlina v našem obydlí dokáže snížit množství prachu ve vzduchu až o 20 procent. Rostliny také pohlcují toxiny z nátěrů, nábytku, lepidel atd. Jediná větší rostlina sníží množství škodlivin v běžné místnosti zhruba o čtvrtinu! Zvlhčují vzduch a na rozdíl od přístrojů se dovedou samy bezchybně „regulovat“ podle aktuální vzdušné vlhkosti. To ocení naše plíce zejména v zimě, kdy se topí.
Pro některé lidi jsou květiny a byliny dokonce jakýmsi zeleným domácím mazlíčkem a pečují o ně stejně pečlivě jako třeba o kočku nebo psa. Když je ráno pozdravíme a pochválíme, jak hezky vypadají, nic nezkazíme. Zkušení pěstitelé pokojovek jsou přesvědčeni, že se rostliny odvděčí lepším růstem a v případě kvetoucích odrůd i krásnějšími květy.
Samozřejmě jsou pokojové rostliny, které vyžadují velmi náročnou péči. Těm se obvykle věnují nadšenci, kteří se sdružují v nejrůznějších pěstitelských klubech a svůj byt často přeměňují v malou botanickou zahradu. Kdoví, třeba se i z vás jako začátečníka postupem let stane takový odborník, ale startovat je lepší s běžnými a odolnějšími pokojovkami, které vydrží i sem tam nějaké opomenutí.
V zásadě toho moc nepotřebují. Pravidelné zalévání, hnojení, dostatek světla a odstraňování odumřelých částí, případně přesazení.
Nejen pokojovka samotná, ale i květináč hraje významnou roli v našem obydlí. Snažíme se vybírat takové, které se budou do interiéru hodit a zároveň budou rostlině vyhovovat. Většinou vkládáme rostlinu do obyčejného květníku, ať už plastového nebo keramického a poté teprve do okrasného.
Pokud vybíráme pro rostlinu obal okrasný, měli bychom ho zvolit o dva centimetry v průměru větší. Když jsme například zasadili květinu do „základního“ květináče o průměru 12 cm, obal by měl mít průměr 14 cm. Na dno obalu pak můžeme nasypat keramzit nebo kamínky, kam bude odtékat přebytečná voda ze zalévání. Některým pokojovkám dělají tyto „vlhké nohy“ vyloženě dobře. Každopádně každá rostlina musí mít zajištěný odtok přebytečné vody.
Pokojové rostliny ve své původní domovině rostly v rozličných podmínkách. Tomu by se měla přizpůsobit i zem, do které je zasadíme. Substrát pro pokojové rostliny je speciálně určený pro pěstování mnoha druhů pokojových rostlin. Je připravený ze směsi bílé a černé rašeliny, písku, je vzdušný a obohacený hnojivem se základními živinami a stopovými prvky. Obsahuje poutač vody, který zabraňuje vyplavování živin. Speciální substrát pak mají palmy, sukulenty, kaktusy, orchideje a podobně.
Někteří pěstitelé pokojovek dávají přednost hydroponii, tedy pěstování ve vodě. Květiny se vysazují nejčastěji do speciálních skleněných hydroponických nádob. Pravidelně se pak hnojí speciálním roztokem, který běžně koupíme v květinářství. Rostliny rostou velice pomalu, odumírají jim jen starší listy, které je potřeba odstraňovat, ale to je vše, zbytek zařídí příroda. Tím, že rostou pomalu, odpadá nutnost častého přesazování.