Takovou školní výuku, jakou měly děti po většinu druhého pololetí školního roku 2019/2020, do té doby u nás nikdo neznal. Školy se vyprázdnily. Část dětí, která měla k dispozici moderní informační technologie, se učila on-line. Druhá dostávala zadané úkoly a okruhy látky, kterou se měla naučit. A jak se vzdělávání na dálku osvědčilo?

Zajímavé poznatky

Jak kde a jak u koho mělo takové vzdělávání na dálku efekt. Největší zásluhu na tom, jestli se dítka něco neučila, měli bezesporu kromě pedagogů rodiče. Žáci středních škol už většinou umí pracovat s látkou samostatně. Horší to bylo u žáků druhého stupně. Vůbec největší zátěž měli mámy a tátové s potomky, kteří navštěvují první stupeň.

Česká školní inspekce udělala průzkum na několika tisících základních a středních škol a zajímala se, jak jsou žáci zapojeni do vzdělávání na dálku. Mimo jiné zjistila, že přibližně v tisícovce škol třetina žáků s učiteli on-line nekomunikovala a zhruba ve sto školách do on-line vzdělávání vůbec nebyla zapojena více než polovina žáků. 

Hlavní příčinou bylo to, že doma děti neměly počítačové vybavení nebo kvalitní připojení k internetu. Samozřejmě většina dětí, které nenašly zalíbení v učení ani v klasické formě vzdělávání, nikterak svůj vlažný zájem nezměnila. Tam záleželo především na rodičích. Když ani oni nedokázali své děti k učení přimět, ty moc nových znalostí nepochytily. 

A co si budeme povídat, části rodičů na vzdělání jejich dětí nezáleží, především těm, kteří sami dobrých výsledků v základní škole nedosáhli, dál nestudovali a vzdělání považují za zbytečné. 

Ukázala se však i jiná skutečnost. Další průzkum totiž zjistil, že tam, kde komunikace mezi školou a žáky fungovala dobře, mnohé děti se naučily být více samostatné, lépe si organizovaly čas. Dokonce se toho za kratší dobu naučily více než ve škole. Lepších výsledků dosahovaly děti, které se při běžném vyučování zdály být k učení laxní. Zdá se, že se při učení doma cítily lépe. 

Pro učitele to byla výzva

                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                Samozřejmě velice záleželo na učitelích. Jedni on-line výuku zvládli velice snadno, a dokonce v ní našli zalíbení. Další, kteří dosud neměli s moderními informačními technologiemi větší zkušenosti, svůj handicap překonali a dokázali poté se svými žáky rovněž bez problémů komunikovat. 

Mnozí učitelé a potažmo i žáci si pochvalovali využití volně dostupné webové služby, která umožnila rychle a snadno zprovoznit v internetu prostor pro výuku, posílat informace do společného streamu, přidávat odkazy, soubory nebo třeba videa, využívat různé on-line kvízy, zadávat, přijímat a známkovat úkoly a komunikovat s žáky. 

Přístup k výuce na dálku se tedy lišil učitel od učitele. Byli tací, kteří těm dětem, které se nemohly zúčastnit on-line výuky, protože nemají doma přístup na internet a potřebné digitální technologie, nosili úkoly domů a dávali je do schránek. Zadávali rovněž k vypracování různá cvičení v učebnicích.

Někdy učitelům scházela koordinace ze strany vedení školy, lepší vzájemná komunikace jednak s vedením školy, jednak mezi učiteli navzájem, chyběly jim konkrétní informace a pokyny a jasné podmínky klasifikace. 

Velkou pochvalu zaslouží řada sponzorů a organizací, kteří vybavovali notebooky děti, které je neměly, a nemohly by se tedy on-line výuky zúčastňovat.

Říká se, že svět po pandemii koronaviru nového typu už nikdy nebude takový, jako předtím. Některé náhradní přístupy a postupy, které jsme díky ní poznali, se možná stanou součástí našeho života napořád. Vůbec by neškodilo, kdyby se nějakou formou do školního vyučování zařadila i on-line výuka. 

A zpátky do lavic

Poté, co COVID-19 v naší republice pomalu ustupoval, se život zvolna vracel do jednodušších kolejí. A také školy se začaly žákům otevírat, i když ne všem najednou a ne pro všechny ročníky naráz. Děti dostaly vysvědčení, které tak úplně neodpovídalo běžným kritériím, ale důležité je, že žádné dítě nepropadlo. 

Po koronavirových „poloprázdninách“ přišly normální prázdniny, které si děti užívaly také trošku jinak než obvykle. Místo k moři se většinou vydávaly za krásami naší vlasti a mnozí kluci a holky zjistili, že to u nás vůbec není špatné.

Neodvratně se však blíží září a věřme, že koronavirus už podruhé školy nezavře. Děti se už většinou těší na kamarády, ale i na mimoškolní činnost, oblíbené učitele. 

Vůbec však není jednoduché je po dlouhých měsících doma znovu zvyknout na pravidelný školní řád a povinnosti. 

Odborníci nabízejí několik rad:

• Čím dřív se začnete připravovat na nový školní rok, tím lépe. 
• Alespoň od půlky srpna začněte děti zvykat na ranní vstávání a pravidelnou večerku.  
• Obnovte pravidelné časy pro snídani, oběd, večeři, večerní mytí.
• Mluvte o škole v pozitivním duchu a rozhodně před dětmi nebědujte, že začnou povinnosti i vám.
• Připomínejte dětem, že znovu uvidí své školní kamarády, oblíbené učitele atd.
• Jestli jsou děti z návratu do školy nervózní, v klidu s nimi proberte jejich obavy a očekávání. 
• Pokud má vaše dítě speciální potřeby, sjednejte si schůzku s třídním učitelem či školním psychologem a ještě před začátkem školního roku vše prodiskutujte.
• Informujte učitele, pokud v průběhu prázdnin došlo k nějaké zásadní změně ve vašich životech (úmrtí v rodině, odstěhování nejlepšího kamaráda, rozvod atd.).
• Lehká nevolnost nebo bolest hlavy v prvním týdnu školy je normální. Pokud však obtíže přetrvávají, hledejte příčinu – může být jak fyzická, tak psychická.
• Vymyslete si novou tradici k zahájení školního roku, třeba speciální snídani pro první školní den, vtipnou upomínkovou fotku nebo překvapení pro učitele.