Nejprve truhlíky, případně jiné nádoby, ze kterých jsme už dávno vyjmuli letní květinovou výzdobu, zcela zbavíme staré zeminy, pořádně je vyčistíme, a pokud to materiál dovolí, i vypaříme horkou vodou. Tím se zbavíme různých rostlinných škůdců a chorob, se kterými jsme v létě bojovali. Nebudeme to muset dělat na jaře.
Truhlíky buď znovu naplníme zeminou a osázíme rostlinami, které budou přes zimu stále pěkné, nebo je naplníme polystyrenem či mechem a do něj napícháme nejrůznější klest a dozdobíme.
Ideální pro základ vypichovaného truhlíku je větší množství nejrůznějších druhů jehličin. Můžeme kombinovat větvičky borovice s jedlí i smrkem, hlavně se stříbrným. Krásné jsou mezi nimi větvičky cesmíny, jmelí, tisu, zeravu, buxusu, bobkovišně, listy mahonu, modřínové větvičky, na kterých zůstaly šišky. Využít je možné i zkrácené větve svídy, břízy, na bílo nebo na červeno barvené větvičky vrby.
Barevný nádech těmto exteriérovým kompozicím dodají i bobuloviny, na kterých se plody drží často ještě uprostřed zimy. Vhodné jsou také kaliny, větévky hlohu, šípky, pokud ještě drží na větvičkách, skalník, dřín nebo sušené květy hortenzie na pevných stopkách. Hezké jsou na drát napíchnuté šišky nebo dekorační koule z vrbového proutí.
Mezi větvemi jehličnanů velice efektně působí sušené klasy kukuřic, sušené trávy, mochyně a makovice.
K vánočnímu aranžmá můžeme přidat plátky sušeného grepu nebo pomeranče, zakroucené sušené slupky pomeranče. Slavnostní atmosféru dokreslí postříbřené větve jehličnanů a na bílo natřené špičky šiškových šupin.
Ozdoby, například hvězdičky, mohou být i z pevných textilních materiálů nebo z polystyrenu, které nápor zimního počasí vydrží. Pokud se nám to líbí, na větve jehličnanů v truchlících a nádobách na chráněných místech navěsíme v adventním a vánočním čase barevné skleněné ozdoby. Děti ocení, když do truhlíků zapíchneme nějaké keramické, dřevěné či plastové postavičky, symbolizující vánoční dobu.
Večer v truhlících s chvojím velice efektně vypadá výzdoba s vpletenými elektrickými svíčkami, které však musí být určené pro exteriérové použití.
Zvolit můžeme řadu miniaturních keříků, stromků i bylin odolných vůči nízkým teplotám.
Dřeviny můžeme sázet do květináčů ze všech materiálů – vhodné jsou dřevěné, plastové, keramické i kameninové. Samozavlažovací nádoby nám udělají dobrou službu v létě, v zimě ale rozhodně ne. Při teplotách pod nulou totiž voda zamrzne a led poničí kořeny stromků.
Kořenový systém by však neměl promrznout, proto přes zimu pro jistotu zateplíme květináče či truhlíky fólií, jutou nebo slámou. Větší nádoby ještě podkládáme polystyrenem.
Nejoblíbenější jsou jehličnany. Vhodný druh volíme podle toho, kam truhlíky umístíme, jak velkou máme terasu nebo balkón. Sázíme je do kvalitního substrátu, samozřejmě nesmíme zapomenout na drenážní vrstvu. Hned po zasazení je důkladně zalijeme.
Zaléváme i při teplotách nad nulou. Mráz totiž půdu vysouší.
Jehličnany, stálezelené dřeviny a vřesy můžeme kombinovat se stříbrným starčekem, rovněž stříbrným krásnohlávkem, nazývaným pro podobnost se smotaným drátem drátovec, či libavkou poléhavou. To je stálezelená rostlina, která má ráda kyselou půdu a slunečné místo. Její červené plody připomínají brusinky. Některé druhy libavky mají bílé nebo modročerné plody.
Do kompozic s živými rostlinami můžeme podle vlastní fantazie naaranžovat suché rostliny a různé ozdoby.
V zimních truhlících a nádobách to sluší i některým mrazuvzdorným sukulentům. Mezi nejznámější otužilé sukulenty patří mnoho druhů netřesků, netřeskovců a rozchodníků. Dokonce k nim můžeme přisadit i některé druhy opuncií, které patří mezi kaktusy. Krásné jsou kompozice těchto rostlin doplněné výraznými, především bílými kameny, ale i lasturami.