Odedávna byla slunečnice užívána k zevnímu léčení válečných zranění, kdy se například kousek obvazu implantoval do slunečnice, do středu jejího “talíře”, aby nasákl hojivými látkami. Ty potom ránu rychle hojily.

Kdo by neznal známou písničku: Tak jako slunečnice každým dnem, otáčí se za sluncem… Není to však jen poetické přirovnání, honosné úbory slunečnice se za květu skutečně obracejí za sluncem. Proto je slunečnice právem připodobňována skutečnému symbolu léta a například mnozí slavní malíři se nechali okouzlit přirozenou krásou žlutě zářícího květu s tmavým středovým “talířem”…

Odkud se slunečnice vzala?

Slunečnice je běžně pěstovaná jednoletá olejodárná rostlina, dorůstající zpravidla výšky až 2,5 metru. Květní úbory na vrcholku pevné lodyhy měří v průměru od 20 do 25 centimetrů, někdy i více. Jasně žluté jazykové okvětní lístky slunečnic rozzáří zahrádky zpravidla v době od srpna do října.

Slunečnice patří k rostlinám pěstovaným jako pícnina a olejnina. Olej se lisuje z nažek, tj. ze slunečnicových semínek. Známo je na 60 druhů rostoucích převážně v Americe, kde ji zprvu pěstovali američtí Indiáni, kteří z ní připravovali i jistý druh chleba. Farmáři obvykle slunečnici sázeli do fazolí, protože hutné slunečnicové stonky sloužily fazolím za oporu. Náruživě rád slunečnici konzumoval dobytek, který po ní získával lesklou srst i větší odolnost.

V 16. století byla slunečnice dovezena do Evropy. Počátkem 20. století zejména v Rusku nabyla takové obliby jako burské oříšky v Americe. V době rusko-japonské války poslala například ruská vláda svému vojsku 600 bušlů těchto semen, která se údajně tehdy nacházela v kapse “každého pořádného Rusa”. Není proto divu, že se v Rusku začal brzy průmyslově zpracovávat slunečnicový olej.V Severní Americe se od 17. století pěstuje převážně tzv. vytrvalá slunečnice hlíznatá (zvaná topinambury), která se konzumuje jako zelenina a užívá se jako krmivo. Některé nově vyšlechtěné odrůdy slunečnice jsou pouze okrasné.

Slunečnicový olej

Semena slunečnice obsahují kolem 45% rostlinného oleje, bílkoviny, glyceridy, steroly a další prvky. Slunečnicový olej je hodnotný především tím, že obsahuje vysoký podíl nenasycených mastných kyselin. Osevní plochy slunečnice se stále rozšiřují. Její olej totiž obsahuje největší podíl linolové kyseliny (až 68%) a pouze asi deset procent nasycených kyselin. Oproti sójovému oleji má slunečnicový delší trvanlivost. Slunečnice se ve světě šlechtí tak, aby složení mastných kyselin odpovídalo předpokládanému použití. Oleje z odrůd obsahujících až 80% linolové kyseliny se používají ve studené kuchyni a k výrobě margarínů, naopak odrůdy s téměř devadesátiprocentním obsahem kyseliny olejové poskytují olej vhodný ke smažení a fritování. Rostliny pěstované v České republice platí díky poměru těchto kyselin za jedny z vůbec nejkvalitnějších. Olej se lisuje ze semen květu slunečnice.

Proč je slunečnice léčivá?

Slunečnicová semena požívaná syrová v dávce dvou až čtyř čajových lžiček denně zlepšují ostrost vidění. Slunečnicový olej má protisklerotické účinky a je vynikající surovinou pro přípravu léčivých mastí a výtažků.

Méně často je obvyklé v našich domácnostech využívat slunečnicového květu a přitom i on obsahuje hojně účinných látek. Květní nálev např. snižuje horečku, zlepšuje trávení, snižuje pocení. Byla rovněž prokázána stimulace jaterní činnosti. Květ podáváme buďto sušený ve formě prášku, asi 5 g denně, nebo formou běžného nálevu, květové tinktury nebo homeopatických přípravků ze slunečnicových úborů.

Nedoceněna je zatím také účinnost květů slunečnice při kožních potížích. Báby kořenářky znaly vynikající léčivý odvar pro obklady a vymývání ran. Stačilo k tomu nařezat půl lžičky květů, vsypat je do 1 dl vody a 3 až 5 minut mírně povařit.

Při plicních onemocněních báby kořenářky doporučovaly užívat směs květů slunečnice smíchanou s květem černého bezu, s lipovým květem, vrbovou kůrou a celíkem zlatobýlem. Pro směs posilující trávení míchaly květ slunečnice s benediktem, mátou peprnou, třezalkou, kopřivou, kořenem anděliky, zeměžlučí a kořenem puškvorce.

Doporučujeme vám vyzkoušet také protirevmatické mazání: Když začínají semínka dozrávat, odřízneme celý květní úbor, rozřežeme ho na malé kousky a zalijeme lékárenským denaturovaným lihem (množství se řídí velikostí slunečnicového květu, zhruba něco mezi půl až jedním litrem) naředěným na koncentraci 65%. Přidáme hrst mýdlových vloček nebo nadrobno nakrájeného mýdla a dobře promícháme. Poté na dobu 10 dnů směs vystavíme na sluníčko. Pak už jen procedíme a mažeme… Uchováváme v chladu.

Další použití slunečnicového oleje

• Současný trh běžně nabízí slunečnicový chléb (balený nebo porcovaný) či slunečnicové pečivo. Trvanlivost tohoto pečiva je minimální, u chleba do tří dnů.
• Také kosmetický průmysl využívá slunečnicového oleje jako vhodného komponentu do krémových přípravků, jimž tato ingredience dodává ochranné a promašťující účinky.
• Slunečnicový olej se osvědčil rovněž v malířské technice olejomalby. Umělci různých dob a zemí používali rozmanitých olejů nebo jejich směsí. Olejové barvy v tubě dodávané na trh jsou většinou třeny s olejem lněným, některé pigmenty s olejem makovým či slunečnicovým, který je svými vlastnostmi v mnohém blízký makovému. Schne velmi pomalu a přidává se ke lněnému oleji, jehož vlastnosti zlepšuje a zpomaluje schnutí. Musí se dát pozor na ztmavnutí. Slunečnicový olej je součástí emulzí do temperových barev.