Karlův most měl dva předchůdce. Dřevěný z 10. století a tzv. Juditin, který poškodila velká voda v roce 1272 a definitivně jej “sestřelil” nápor ledu roku 1342. Juditin se jmenoval po durynské choti krále Vladislava II., která byla velkou mecenáškou a výstavbu mostu osobně podporovala. Stavbou nového, tedy již Karlova mostu (v té době a ještě dlouho poté se mu říkalo jen Kamenný nebo Pražský) pověřil císař Karel IV., který k němu 9. července roku 1357 v 5 hodin a 31 minut (!) osobně položil základní kámen, neznámého švábského stavitele Petra Parléře. Ten měl císařovu plnou důvěru, ačkoliv mu tehdy bylo teprve 24 let a předtím ještě žádný most nezbudoval.
Ve své době šlo o skutečný architektonický unikát. Jak stavebními podmínkami (most se musel vyhnout troskám mostu Juditina), tak svými rozměry. Karlův most má 16 pilířů, je dlouhý 516 metrů a široký 10 metrů.
K jeho výstavbě i další existenci v toku dějin se váže mnoho příběhů a zajímavostí. Množstvím vajec a mléka, přidávanými do vápna počínaje, údajným svržením později svatořečeného – a námi již zmíněného – Jana Nepomuckého z Karlova mostu do říčního proudu pokračuje, vystavenými hlavami českých pánů sťatých léta páně 1621 na Staroměstském náměstí konče. Vlastně nekonče, neboť jsou tu i jiné zajímavosti. Třeba povodně, které Karlův most přežil. Odehrávaly se s železnou pravidelností, za nejhorší jsou považovány velké vody z let 1432, kdy voda zbořila pět pilířů (oprava trvala 71 let a z roku 1890, kdy spadly dva pilíře a tři klenby.
Závěrem si už jen zopakujme pár dat z historie novodobější – od roku 1883 jezdila přes Karlův most tzv. koňka, kterou už v roce 1905 nahradily tramvaje. Ukázaly se však být na konstrukci mostu příliš těžké, poškozovaly jej, a tak přijely autobusy. Ty zde přepravovaly lidi až do II. světové války, kdy byly zrušeny. A konečně v roce 1965 byla přes Karlův most zastavena i automobilová doprava.