Děti dnes už zpravidla navštěvují kurzy plavání od školky, ale dospělých neplavců je stále dost. Ti by si všechny klady plavání měli uvědomit a přihlásit se do některého ze speciálních kurzů, které existují. Vždyť plavání je tak fajn!
Až do první poloviny 20. století bylo koupání v řekách zcela samozřejmé. Ve městech pak byly provozovány plovárny, které plavání v řece usnadňovaly a bývaly zároveň společenskými středisky.
Pak se však na kvalitě vody podepsal intenzivní průmyslový rozvoj a voda v řekách byla znečištěná natolik, že koupání neumožňovala. V posledních letech se situace mění k lepšímu. Obce a průmyslové podniky budují čističky odpadních vod, přísná nařízení se týkají i domů, zvláště novostaveb. Že je jejich majitelé ne vždy dodržují, je bohužel také pravda.
Každopádně voda v řekách se zlepšuje, navíc tam kvůli rychlejšímu průtoku vody tolik nehrozí výskyt sinic. V řekách proto opět vidíme milovníky plavání v tekoucí vodě. Například na Berounce se dá bez problémů koupat nad jezy v Karlštejně nebo v Dobřichovicích. Pěkná pláž je také na ostrově v Zadní Třebani nebo v Mokropsech. Už před pár lety se objevil plán tří architektů na kruhovou plovárnu v Praze na Vltavě o průměru 50 metrů, s bazénem dlouhým 25 metrů, s přístupem po pontonové lávce nebo lodičkou. Koupalo by se v říční vodě filtrované speciální membránou.
Naše země také oplývá spoustou rybníků, které vybudovali naši předci a jsou nyní využívány vodomily. Ne všechny jsou ovšem pro koupání vhodné, protože některé jsou určeny pro chov vodní drůbeže a jiné jsou velmi zanedbané, na dně se může skrývat i několikametrová vrstva bahna.
Pořád jich však k rekreaci zbývá hodně. Největší je Rožmberk, s téměř 5 km2velkou plochou, vybudovaný na Lužnici koncem šestnáctého století. Nejznámější je Máchovo jezero. To ovšem jezerem není, založil ho král Karel IV. roku 1366 pod názvem Velký rybník. Přibližně v té době vznikl v okolí Plzně Velký Bolevecký rybník, který je spolu s celou rybniční soustavou oblíbeným rekreačním cílem nejen Plzeňanů.
Řada obcí si vybudovala přírodní koupaliště, která mají přirozený přítok vody. Starajíse o čistotu vody i okolí, často nabízí brouzdaliště pro děti, hygienické zázemí, hřiště a občerstvení.
Nádherné jsou zatopené lomy po těžbě kamene, ale řada z nich je pro veřejnost nepřístupná. Oblíbené jsou například lomy u Trhové Kamenice, které vyhledávají potápěči, lom Konětopy, kde je voda tak čistá, že zde žijí malé sladkovodní medúzy, v lomu Šífr je viditelnost do 20 metrů hloubky.
V posledních letech vznikají na Sokolovsku a Mostecku obří jezera na místech bývalých hnědouhelných dolů. Budou fungovat jako zásobárna vody, ale zároveň k rekreaci.
A konečně jsou tu přehrady, na jejichž březích je vybudována řada rekreačních středisek, s písečnými plážemi, pozvolným vstupem do vody a zázemím. Musíme však mít na paměti, že mimo vyhrazená místa se může dno svažovat prudce dolů. To je nebezpečné zvlášť pro děti.
Potěšení z koupání bohužel v posledních letech na mnoha místech se stojatou vodou kazí sinice, které produkují silné jedy. Na pokožce se jejich působení projevuje vyrážkou, pokud se takové vody napijeme, objevují se žaludeční a střevní potíže, bolesti hlavy, poškození zraku, dokonce i vážnější jaterní problémy. Známy jsou případy úhynu zvířat, která se vody napila, ale i úmrtí lidí.
O výskytu sinic na vybraných vodních nádržích informují v letních měsících hygienici, a pokud je kvalita vody výrazně zhoršená, koupání nedoporučují. Vyplatí se je poslechnout.
Ve vodě, která není kontrolovaná, je žádoucí si udělat jednoduchý test: Láhev naplníme vodou a necháme alespoň 20 minut stát v klidu na světle. Pokud se u hladiny vytvoří zelený kroužek a voda přitom zůstane čirá, jedná se o sinice.