Křesťanské Velikonoce

Velikonoce neboli slavnost vzkříšení Krista je vrcholem liturgického církevního roku. Koncil nicejský (325) určil po delším sporu datum Velikonoc na neděli po prvním jarním úplňku, který nastane po průchodu Slunce jarním bodem.

Slavnost vzkříšení začíná velikonoční vigilií večer nebo v noci na Bílou sobotu. O velikonoční vigilii se světí křestní voda a věřící obnovují křestní slib. V mnoha církevních obcích se křtí dospělí, kteří se připravovali na křest. V neděli (Hod boží velikonoční) pokračuje a vrcholí slavnost Zmrtvýchvstání Páně druhou slavnou mší. Velikonocům předchází čtyřicetidenní přípravná doba – tzv. Postní doba.

Symbol velikonočního ohně a svíce

Zapálení svatého velikonočního ohně je pro křesťany o Velikonocích centrální událostí. Oheň se zapaluje a světí na začátku liturgie na Bílou sobotu při obřadech Velké noci (ze soboty na neděli). Od velikonočního ohně se zapálí velikonoční svíce, která se potom ve slavnostním průvodu a za třikrát opakovaného zpěvu “Světlo Kristovo” vnese do temného kostela. Tak si křesťané připomínají, jakým zásadním obratem je Kristovo vzkříšení – noc, která se proměňuje v den. Svíce je většinou ozdobena motivem kříže, na kterém jsou voskovými hřeby zdůrazněny Kristovy rány, nad křížem je první a poslední písmeno řecké abecedy – alfa a omega – značící, že Ježíš je začátek i konec. Dále se užívá motivu stromu, beránka, slunečních paprsků nebo vody – bílá barva svíce symbolizuje naději a nový život.

Velikonoční svíce se v liturgii zapaluje jen během padesátidenního velikonočního období, tedy od Velikonoc do Letnic, ale zapaluje se i při křtech. Zapaluje se také při pohřbech – člověk přešel branou smrti a křesťané se za něho modlí, aby také on “vstal” k novému životu s Bohem.

Velikonoční beránek

Symbol beránka byl velmi rozšířený již v předkřesťanské tradici v celé středomořské civilizaci, ovládané po tisíciletí pastevci. V hebrejské tradici symbolizovaly ovce Izraelitu jako člena “Božího stáda”, i židovský Bůh je označován za pastýře, který bere své ovce do náručí. V křesťanské církvi se beránek stal symbolem Krista a znázorňuje se s praporem vítězství.

Velikonoční vajíčko

Je mnoho výkladů, proč je vajíčko spojováno s Velikonocemi. Od nepaměti symbolizovalo vejce zárodečný chaos, ze kterého vznikl svět, ale také životní sílu narození, nesmrtelnost, návrat jara a díky skořápce i pocit bezpečí. Vejce něco skrývá, je jako zamčený hrob, ve kterém je přesto ukryt život. Zde je zřetelné symbolické spojení se zmrtvýchvstáním Ježíše.

Velikonoční zajíček

Má své místo v mnoha náboženstvích, mytologiích. Symbolizuje štěstí, plynoucí čas, krátkost života. Jako atribut zmrtvýchvstání je označován proto, neboť podle lidového podání zajíc nespí – nemá totiž oční víčka, a tak se zdá, že i ve spaní obrací oči vzhůru. V Bibli je zajíc řazen mezi stvoření “maličké na Zemi a moudřejší nad mudrce”, symbolizuje chudé, skromné a pokorné, přesto se k němu křesťanství staví s jistým odstupem kvůli jeho užívání jako symbolu smyslnosti.