A to nesmíme zapomenout, že když nemáme zdravé zuby, následky na sebe nenechají dlouho čekat. Zubní kaz neznamená jen nepříjemnou a někdy až nesnesitelnou bolest. Umožní bakteriím, aby se dostaly dentinovými kanálky až do dřeně zubu a způsobily tam zánět nervu, tzv. pulpitidu. Pokud se zánět neléčí odstraněním zasažené dřeně, prostoupí bakterie kořenovým kanálem i do okolních tkání. Postiženy bývají především části kosti v okolí zubu, ale zánět se může přenést i na okolní nezkažené zuby, čelistní dutiny či nervy probíhající v čelistech. Infekce se však může šířit krví a mízou i do vzdálených orgánů, srdce, ledvin a mozku a způsobit vážné poškození zdraví.
Víte, že už v dávných dobách si lidé uvědomovali, že existuje spojitost mezi čistotou zubů, jejich kažením a bolestí? Na klínopisných tabulkách z Babylonu se píše o čištění zubů žvýkáním větviček s aromatickou kůrou či dužinou. Později obyvatelé starověké Mezopotámie tuto techniku vylepšili tím, že větvičku na konci rozmělnili a zuby si s ní čistili podobně jako my dnes kartáčkem. Mezi vyhlášené prostředky péče o zuby našich prapředků patřila šalvěj. Dokonce věřili, že každý, kdo pěstuje u svého domu šalvěj, je chráněný před nemocemi a bolestí zubů.
Jisté je, že péče o chrup by nás měla provázet od kolébky po ten nejvyšší věk, protože pokud jsme v tom skutečně důslední a poctiví, nemusí to být ve stáří péče o chrup umělý. Začít je proto třeba co nejdříve. Když objevíme u svého batolete první zoubky, měli bychom je čistit vatovými tampony a od jeho dvou let pomocí dětského zubního kartáčku. Od tří let si už šikovnější dítko může po jídle čistit zuby samo – a může to být pro něj i zábavné.
Přečtěte si náš samostatný článek o čištění dětských zoubků – naleznete jej ZDE