Med je přírodní produkt vytvořený včelami. Není dovoleno do něj nic přidávat či jej něčím nastavovat, jeho falšování a pozměňování je striktně zakázáno. Med nesmí mít žádné cizí příchutě či pachy ani nesmí kvasit nebo pěnit. Poradíme vám, co bychom měli sledovat na jeho etiketě.

Důležitým vodítkem při nákupu medu jsou údaje na etiketě výrobku. Názvem med se smí označit jen pravý včelí med. Slova „pravý“ i včelí“, případně „přírodní“ jsou tedy na etiketě už nadbytečná.

Povinné údaje na etiketě

Povinné údaje na etiketě jsou dva:

1. Původ medu – květový či medovicový. Označuje, zda med pochází z nektaru květů, anebo z medovice, což je šťáva z výměšků hmyzu sajícího mízu rostlin. Toto povinné vymezení nemůže být nahrazeno slovy „luční“ nebo „lesní“, případně „horský“.

2. Země původu označuje, kde byl med získán. Na pultech narazíme i na směsi z různých zemí, které nutně nemusejí ležet na stejném kontinentu. Unijní i česká legislativa to povoluje. Pokud jde o směs medů z více zemí EU, označuje se „směs medů ze zemí ESg. Je-li z mimounijních států, musí být na výrobku uvedeno „směs medů ze zemí mimo ESg. Třetí možností je „směs medů ze zemí ES a ze zemí mimo ESg. Musí se také uvádět, zda med pochází z regionů s tropickým klimatem.

Je dobré vědět, že pro med z tropických regionů platí méně přísný limit na jeden z klíčových ukazatelů kvality medu, na hydroxymethylfurfural (HMF). Jedná se o látku, která vzniká stárnutím medu či jeho nešetrným zahřátím v průběhu jeho zpracování. Přehřátý či starý med ztrácí svoji biologickou hodnotu, významně se snižuje obsah vitamínů a enzymů. V „tropickém” medu smí být dvakrát více HMF než v medu z jiných klimatických pásem. V čerstvém medu je HMF jen velmi málo nebo žádný.

Co dále říká etiketa?

Botanický druh rostlin, z nichž med pochází, je označení nepovinné. Když ho ale producent uvede, zavazuje se tím, že med skutečně pochází zcela nebo převážně z uvedeného rostlinného druhu, například akátový, vřesový či pohankový. Druhem rostliny se řídí i barva medu. Třeba akátový med je velmi světlý; tmavou barvu propůjčuje medu medovice z lesních dřevin.

Unijní i česká legislativa definuje med jako potravinu přírodního sacharidového charakteru vytvořenou včelami a složenou převážně z glukózy, fruktózy, organických kyselin a enzymů. Nedílnou složkou medu jsou i pevné částice zachycené včelami při sběru sladkých šťáv rostlin, tedy květového nektaru nebo medovice.

Filtrovaný med je med, který byl po získání upraven odstraněním cizích anorganických nebo organických látek takovým způsobem, že došlo k významnému odstranění pylu. O této skutečnosti musí být spotřebitel informován na etiketě.

Pekařský med (průmyslový) není určen k přímé konzumaci, ale výhradně k průmyslovému použití nebo jako složka do jiných potravin. Může mít cizí příchuť nebo pach, což standardní med mít nesmí. Pro pekařský med je povoleno počínající kvašení nebo zahřátí do takové míry, že jeho přirozené enzymy jsou zničeny. Smí v něm být až 25 % vody, zatímco v standardním nesmí její obsah překročit 20 procent.

Pekařský i filtrovaný med se nesmí přidávat do standardních medů.

Krystalizace je přirozenou vlastností medu a není proto na závadu. Je běžná u medů s vyšším obsahem glukózy. Nejrychleji z českých medů krystalizuje řepkový, nejpomaleji akátový.

Do kdy med spotřebovat, uvádí datum minimální trvanlivosti. Čím vzdálenější toto datum je, tím lépe. Nejlepší med je med čerstvý.

Antibiotika k léčbě včel jsou v Evropské unii zakázána a jejich rezidua se nesmí vyskytovat ani v medu z mimounijních států.

Alice Olbrichová, www.dtest.cz

Oslazeno medem

Přečtěte si náš další článek pojednávající mimo jiné o tom, jaké druhy medu známe, jak med vzniká a jak bychom jej měli používat či skladovat – naleznete jej ZDE