Řekne-li se žloutenka, snad každý si dokáže pod tímto onemocněním něco představit. Stále si však lidé málo uvědomují riziko nákazy a zdravotní důsledky. Upozorněme na ně při příležitosti Světového dne boje proti žloutence.

Světový den boje proti žloutence jako výzva k zamyšlení

Světový den boje proti žloutence se koná každý rok 28. července. Jeho úkolem je zvyšovat povědomí lidí o této nemoci a tím informovat o prevenci (možnost očkování proti žloutence A a B + další preventivní opatření), ale také o diagnostice a léčbě.
Poprvé Světový den boje proti žloutence proběhl roku 2008. Jeho oficiální schválení proběhlo o dva roky později.

Typy žloutenek

Rozlišujeme více typů žloutenky. Nejznámějšími a nejrozšířenějšími jsou následující:

Žloutenka typu A

Žloutenka typu A je označovaná jako „nemoc špinavých rukou“. Vzniká totiž nejčastěji jako důsledek nedostatečné osobní hygieny, ale nákaza je možná také z potravin či znečištěné vody.
Projevuje se zvýšenou teplotou, bolestmi kloubů a svalů, nevolností, nechutenstvím, zvracením a žlutým zbarvením kůže a očního bělma. Onemocnění má akutní formu a nepřechází do chronické fáze.

Žloutenka typu A má obvykle mírný průběh a stačí pouze podpůrná léčba – klid na lůžku, případně léky na zmírnění teploty či zvracení.

Žloutenka typu B

Žloutenka typu B se obvykle přenáší přímým kontaktem s nakaženou krví či pohlavním stykem.
Toto onemocnění má dlouhou inkubační dobu – od čtyř týdnů do šesti měsíců. Projevuje se únavou, slabostí, nevolností a případně i kožní vyrážkou. Mohou se vyskytnout i potíže s klouby. I zde je typické žluté zbarvení kůže a očního bělma. Příznaky poukazující přímo na tuto nemoc jsou tmavší moč a světlejší stolice.

Pokud je žloutenka typu B akutní, je u pacienta nasazená pouze podpůrná léčba. Může však přejít do chronického stadia. Léčí se podáváním léků ovlivňujících imunitu a antivirotik. Dále je nutná jaterní dieta, alkoholová abstinence a doporučuje se i podávání vitamínů B, C, E.

Žloutenka typu C

Žloutenka typu C se přenáší krví. Velmi často přechází do chronické fáze. Rizikovou skupinou jsou především uživatelé drog.
U žloutenky typu C mohou být dlouhou dobu pouze nespecifické příznaky – ztráta chuti k jídlu (přechodně), svědění kůže, trávicí potíže či únava. U typu C nemusí pacientovi zežloutnout pokožka a bělmo.

Léčbu je nutné zahájit v raném stádium. V opačném případě dojde k nevratnému poškození jater.
Lidé s chronickou hepatitidou C se musí vyvarovat alkoholu, celkově nezatěžovat játra a dodržovat správnou životosprávu. Při špatné funkci jater probíhá specifická léčba.

Připomeňme si 28. července riziko žloutenky a co dělat pro její prevenci. Ne vždy lze nemoci předejít, ale můžeme alespoň pravděpodobnost jejího výskytu podstatně snížit.