Sýry lze dělit podle mnoha hledisek – od technologie výroby, tvrdosti, obsahu tuku v sušině, obsahu vápníku, mléčného cukru, podle obsahu relativního kaseinu a stupně kyselosti tuku atd.
Nejjednodušší rozdělení sýrů je dle mléka, z něhož jsou vyrobeny. Nejčastěji tedy kravského, kozího a ovčího.
Rozdělení sýrů dle tvrdosti závisí na poměru sušiny a vody s tukem, které obsahují. Čím méně vody a tuku sýr obsahuje, tím je sušší a tvrdší.
Na tomto základě rozdělujeme čerstvé sýry, které jsou určeny pro rychlou konzumaci bez dalšího zrání. Jedná se o čerstvý sýr (crème fraîche), tvaroh, brynzu, cream cheese aj. Dalším mezistupněm jsou měkké sýry procházející pouze krátkým obdobím zrání okolo čtyř týdnů. Jsou tak smetanové, že je lze někdy i mazat na chléb. Do této skupiny řadíme i plísňové sýry – typicky syrečky, camembert, brie.
Polotvrdé sýry mají hutnou strukturu, ale lze je ještě snadno krájet. Mezi typické zástupce se řadí gouda, eidam, čedar, ementál.
Tvrdé sýry mají tvrdou sýřeninu, která jde složitě krájet, např. parmezán, pecorino. Dle tvrdosti můžeme dále vydělit tavené sýry vyráběné z jednoho nebo více druhů sýrů (tvrdých i měkkých) pomocí tavicích solí.
1 komentář pro článek Abeceda sýrů