Roztroušená skleróza

Když se řekne sklerotik, pravděpodobně se vám vybaví roztržitý stařík, který nepoznává své známé. Tento popis však spíše vystihuje jiné mozkové degenerativní onemocnění – Alzheimerovu chorobu. Roztroušená skleróza je totiž onemocněním mladého věku.

Nejčastěji začíná mezi dvacátým a čtyřicátým rokem, vzácněji dříve, vznik po padesátce je spíše raritou. K prvním příznakům vůbec nepatří poruchy paměti, spíše jde o poruchy zraku (snad nejčastěji), poruchy hybnosti (přechodné obrny), poruchy citlivosti, brnění. Protože jsou příznaky často zcela necharakteristické, bývá diagnóza stanovena mnohdy až po mnoha letech od počátku prvních projevů. Přitom léčba těch nejranějších stadií má prokazatelně daleko lepší efekt; může zpomalit průběh onemocnění a zmírnit poškození mozku a míchy, než když se s léčbou začne později.

Jedná se o nejčastější chronické zánětlivé neurologické onemocnění mladých dospělých. Na 100 000 zdravých připadne v ČR (a celém mírném geografickém pásmu) 100 až 135 nemocných. Ženy “napadá” roztroušená skleróza dvakrát častěji než muže. To znamená, že mezi námi žije zhruba třináct tisíc lidí, kteří by se bez léčby za několik let ocitli na invalidním vozíku. V současnosti již platí, že ereska (neboli roztroušená skleróza) život výrazně nezkracuje, ale vede různě rychle k invalidizaci. U někoho proběhne jeden záchvat (ataka), který nezanechá žádné následky, nebo jen minimální, k druhému se stále vrací a vždy zanechá “suvenýr” v podobě trvalého a narůstajícího postižení (zpočátku zejména poruchy hybnosti a citlivosti, ale časem se přidávají poruchy funkcí močového měchýře, sexuálních funkcí, klesá duševní výkonnost, schopnost soustředění, zhoršuje se paměť).

Častým “průvodcem” eresky je deprese. V nejhorším případě (naštěstí vzácně) proběhne pouze jeden dlouhý záchvat nemoci vedoucí po měsících ke smutnému konci.

Pomýlená imunita

Podkladem onemocnění je “omyl” imunitního systému. Na podkladě genetické dispozice a v přítomnosti spouštěcího mechanismu (stres, infekce, jakákoli zátěž), ev. i určité virové infekce dochází k průniku některých složek imunitního systému z krevního oběhu přes mozkové a míšní obaly až k samotné centrální nervové soustavě. Tam “pomýlená imunita” napadá nejprve nervové obaly (myelin) a vzápětí i nervové buňky, vzniká zánět, který se “hojí” jizvou. Plnohodnotná nervová tkáň je tedy nahrazena nefunkčním vazivem, kterému se v případě eresky říká plak. Výsledkem je zpomalené až přerušené vedení vzruchu nervem. Svaly, které se hýbou tehdy, když je nervový vzruch “podráždí”, bez činnosti slábnou, čímž se pohyblivost nemocného dále zhoršuje. U mnoha pacientů bez správné rehabilitace dochází i k bolestivým stažením svalstva (spasticitě), která hybnost dále výrazně omezuje. Zákeřností eresky je skutečnost, že k poškození nervů může docházet i v době, kdy nemá nemocný žádné potíže.

Léčba je možná, vyléčení (zatím) nikoli

Současná terapie roztroušené sklerózy má dva cíle. Prvním z nich je zvládnout co nejrychleji akutní stadium – záchvat (ataku), to znamená odstranit poruchy hybnosti, zraku, citlivosti. Druhým a velmi důležitým úkolem léčby je zabránit postupu choroby, aby nedocházelo k dalšímu úbytku nervové tkáně. K tomu slouží přípravky ovlivňující imunitu, například interferony (s Betaferonem jsou již šestnáctileté zkušenosti) a gatiramer acetát. Zkouší se monoklonální protilátky. Tyto léky se podávají v injekcích. Snahou a snad blízkou budoucností je vývoj účinného léku v tabletkách.

Přátelství pomáhá

“Každý má jiné obtíže, ale nesmírně důležitá je jak psychika, tak i rodinné zázemí,” tvrdí jedna dlouholetá pacientka, která je v neustálém kontaktu s dalšími nemocnými. “Paradoxně nás může ereska obohatit, ale může vám i hodně vzít, pokud jí to dovolíme… A co nám může ta nemoc dát? Nejen nové přátele, ale i poznání, že není třeba trápit se nad hloupostmi, ráno můžeme vstát a mít radost nejen z toho, že třeba svítí sluníčko, ale že chodíme, vidíme a vůbec – že jsme…”

Fakta o roztroušené skleróze

Odhaduje se, že 2 500 000 lidí na celém světě má roztroušenou sklerózu (RS). Odhaduje se, že v ČR žije asi 10 000 nemocných s RS.
RS je u mladých dospělých jedním z nejčastějších onemocnění centrálního nervového systému.
Sklerózou se míní jizvy (odborně plaky či léze) v tkáních mozku a míchy, které vznikají jako následek zánětu, jenž je vyvolán chybnou imunitní reakcí.
Při RS je nejdříve poškozována ochranná myelinová pochva, tedy vrstva buněk pokrývající nervová vlákna v centrálním nervovém systému, čímž je způsobeno zpomalení vedení impulsu nervem.
Později zanikají i nervová vlákna, čímž jsou definitivně porušeny funkce nervové soustavy, hybnost i činnost mnoha orgánů.
RS není přímo dědičná, i když genetická náchylnost hraje v jejím vývoji určitou roli.
RS není nakažlivá.
RS se vyskytuje více u žen než u mužů (2 – 3× častěji).
RS se obvykle diagnostikuje ve věku 20 až 40 let, ačkoli začátek může být dřívější.
Vzácně je RS diagnostikována ve věku pod 12 a nad 55 let.
RS dnes již významně neovlivňuje délku života.
RS je běžnější v zemích dále od rovníku. Proto se uvažuje i o tom, jaký má na jejím vzniku podíl nedostatek vitaminu D, který se vyrábí v kůži účinkem slunečního záření.
Neexistuje žádný lék, který umí RS vyléčit, avšak v současnosti jsou k dispozici přípravky, které mohou průběh nemoci zmírnit.
Mnohé z příznaků RS lze úspěšně zvládat a léčit.