Ne, na maminčiny nadýchané lívance s jahodovou zavařeninou se prostě nedá zapomenout. Že už to není zavařenina (v našich krajích nazývaná také marmeláda), ale džem? Co nám to ta veledůležitá paní Unie zase rozkázala?
V českých kuchařských knihách a rodinných receptech nalezneme důsledné rozlišování pojmů marmeláda a džem podle způsobu přípravy i výsledné konzistence. Naši marmeládu vyrábíme svařením ovocné šťávy a následným želírováním (přirozeným působením pektinu obsaženého v ovoci nebo doplněním želírovacího přípravku). Výsledná hmota má podobu jednolitého rosolu bez kousků ovoce. Náš džem vyrábíme rozvařením celého ovoce, má konzistenci spíše kašovitou a obsahuje kousky ovoce.
Podle výnosu Evropské unie však je obojí džem, zatímco marmeláda musí obsahovat alespoň jednu pětinu citrusových plodů. Povolen je pak ještě název rosol pro výrobek zhotovený jen z ovocné šťávy bez kousků ovoce. S tím tedy asi nemáme problém.
Současní výrobci se s problémem vypořádali tím, že dřívější české marmelády označují názvem “zavařenina” nebo “ovocná směs”.
Na povidla nám ale naštěstí úředníci z Bruselu nedosáhli. Takže ty se připravují z hodně zralých švestek, hrušek, jablek, a dokonce i bezinek, nepřidává se do nich cukr a vaří se tak dlouho, až se z nich odpaří maximum vody a jsou hodně hustá.
Změny názvů skleniček s ovocnými dobrotami se ale týkají jen obchodů, do domácností nám unijní komisaři jistě nezavítají, aby nás poučili.
A pro zajímavost v Dánsku, Řecku a v Rakousku marmeládu, tak jak ji známe, v obchodech uvidíte. Tyto země si totiž vymohly výjimku.
800 g šípků, 500 g jablek, šťáva a kůra z chemicky neošetřeného pomeranče, 500 g želírovacího cukru 2:1
Očištěné, opláchnuté šípky rozpůlíme, vybereme semínka a ve 250 ml vody 20 minut povaříme. Měkkou hmotu propasírujeme přes síto a odvážíme z ní 500 gramů. Oloupaná, vykrájená jablka nakrájíme na kostičky. Jablka se šípkovým protlakem, pomerančovou šťávou, kůrou a želírovacím cukrem uvedeme do varu. Asi 3 minuty povaříme a ještě horké nalijeme do připravených sklenic.