Velikonoční svátky slavíme vždy první neděli a pondělí po prvním jarním úplňku, takže nás čekají právě nadcházející víkend. Vychutnejme si po vzoru našich předků také všechny zvyky, které je doprovázejí!

Květná neděle

Připadá na neděli před Velikonocemi a věřícím připomíná vjezd Ježíše do Jeruzaléma. Název svátku je odvozen od květů, jimiž bývají kostely vyzdobeny a které mají připomínat palmové větve, jimiž lid vítal Ježíše. Proč bychom si tedy i my naše příbytky na oslavu jara nevyzdobili květinami?

Modré pondělí

V tento den začínaly dětem a studentům jarní prázdniny, tzv. vakanace. Název je zřejmě odvozen od barvy látky, která v tento den kryje oltář v kostele.

Šedivé nebo Žluté úterý

Obě barvy odkazují na proměnlivé počasí, které v tuto dobu panuje. Šedá pak připomíná hospodyňky, jež vymetaly ze všech koutů pavučiny a pilně čistily svůj příbytek a jeho okolí.

V úterý rovněž dáme naklíčit hrách na pučálku, staročeský postní pokrm. 250 g hrachu přebereme, propláchneme, dáme do větší ploché nádoby a zalijeme vlažnou vodou. Večer vodu slijeme a dál jen zrnka proplachujeme. Uložíme na teplé místo a necháme do čtvrtka naklíčit. Celý recept najdete ZDE

Škaredá nebo Sazometná středa

Středa byla určena pro vymetání sazí z komína. Přízvisko škaredá pochází od tradovaného předpokladu, že se toho dne, před svou zradou, Jidáš na Ježíše mračil a škaredil. Pozor, říká se, že kdo bude následovat jeho vzoru, bude se škaredit celý rok.

Zelený čtvrtek

V tento den by se podle lidových zvyklostí měla jíst zelená strava. Na Zelený čtvrtek se nemáme hádat, aby se nám celý rok hádky vyhnuly, a také si nemáme nic půjčovat, aby se nám nevyhýbaly peníze.

Lidé se myli v rose, aby byli zdraví. Pekly se jidášky, kynuté pečivo ve tvaru dukátů nebo provazové smyčky. Jsou symbolem Jidášovy zrady – dukáty připomínají odměnu, kterou Jidáš dostal za zradu Krista, a smyčka provaz, na kterém se Jidáš později oběsil. Zároveň na znamení smutku naposledy zazní zvony, dříve než „odlétnou do Říma“, a znovu se rozezvučí až v sobotu.

Velký pátek

Pro věřící je to den největšího smutku, připomínka Kristova ukřižování, den přísného půstu, ticha, smutku a rozjímání. Výzdoba kostelů je chudá a prostá, bez květin a svící, nezvoní zvony a také varhany mlčí. Po vsích chodí tzv. řehtáči a dřevěnými nástroji oznamují poledne, klekání a začátek bohoslužeb.

Podle tradice se nesmělo prát, protože lidé věřili, že místo ve vodě by se prádlo máchalo v Kristově krvi. Na Velký pátek se podle legend a pověstí otevírá země a lidé pokorní a zbožní mohou najít poklad. Místo pokladu označuje zlaté kapradí, světýlko nebo záře vycházející ze skalního otvoru.

Bílá sobota

Poslední den půstu, během něhož se celá rodina připravovala na následné oslavy – ženy barvily vajíčka, pekly mazance a beránky, muži splétali pomlázku. V tento den se světí oheň, symbol světla a odcházející zimy, připomínka vítězství nad smrtí. Ohořelá dřívka se zapichovala do pole, aby bylo úrodné, a popelem se sypala louka, aby bylo dost trávy a sena. Sadaři třesou stromy, aby je probudili k životu.

Po západu slunce začíná v kostelích posvátná noc, která se vztahuje k zmrtvýchvstání Páně, bohoslužba velikonoční vigilie. Ona „velká noc“, kdy se znovu rozezní zvony, dala našemu svátku název.

Velikonoční neděle – Boží hod

V kostelích se světily pokrmy – mazance, beránky, vejce, chléb a víno. Kousky posvěcených pokrmů se nechávaly na poli a zahradě pro dobrou úrodu, víno pro dostatek vody ve studni. Skončil půst a hospodyně se předháněly v přípravě velikonočních svátečních pokrmů.

Velikonoční pondělí

Den pomlázky, mrskačky či koledy. Chlapci chodí s pomlázkami za děvčaty a za koledu dostávají malovaná vejce a různé sladkosti. Děvče, které je vyšlehané, bude zdravé a veselé po celý rok. V některých krajích děvčata po koledě chlapce polévají vodou.

V minulosti hospodář šlehal čeládku – aby nebyla líná, dobytek – aby měl mladé, a stromy – kvůli úrodě. Šlehalo se dokonce i mezi dospělými pro dobré sousedské vztahy, ale to radši zkoušet nebudeme.