Původ Lisabonu je nekonečně dlouhý. Své zájmy tu měli Féničané, Římané, Řekové, Kartaginci, Vizigóti, a dokonce Maurové, proto nad městem visela celých 400 let vlajka Prorokova. V roce 1147 město dobyl a pro Portugalce získal Alfons I., první portugalský král. Hlavním městem je Lisabon nepřetržitě od roku 1256.
Život města je osudově spojen s mořem. Vždyť nedaleko odtud končí Evropa a začíná hladina rozlehlého Atlantského oceánu. Ve 14. až 16. století byl Lisabon jedním z nejbohatších měst na starém kontinentě. Může za to hlavně zdejší přístav, kam proudila většina bohatství z Nového světa. Prosperitu minulých dob tu můžete dodnes pozorovat téměř na každém kroku. A to i přes skutečnost, že 1. 11. 1755 byl nejhorším dnem města v jeho mnohasetleté historii.
Ústí řeky Tejo tehdy postihlo zničující zemětřesení, jež pobořilo podstatnou část Lisabonu. Na místech, kde dnes stojí střed města, nezůstal prakticky kámen na kameni. Architekti tu poté vybudovali čtvrť Baixa, ve které se ulice křižují v pravidelných kolmicích a ústí do centrálního náměstí Praca do Comércio. To bylo postaveno jako přijímací prostor pro královské návštěvníky přijíždějící po moři a mělo je ochromovat svou velkolepostí. Tady začínají téměř všechny prohlídky metropole.
Určitě se projděte po nedalekém hlavním lisabonském korzu – bulváru Avenida de LiberdateI a náměstí Rossio, kde najdete různé obchody, módní butiky a kavárny. I když to ze srdce města není do okolních historických čtvrtí až tak daleko, věřte, že díky kopcovitému reliéfu je jejich návštěva i pro vytrénovaného turistu nemalou námahou.
Pokud chcete ušetřit čas a síly, využijte starobylé žluté tramvaje, patřící k nepostradatelným symbolům města. Ta s číslem 28 vás zaveze do čtvrti Alfama, v níž je možné spatřit tvář někdejšího Lisabonu. Najdete tu ještě hodně autentických středověkých domů, jež přežily velké zemětřesení. Původně rybářská čtvrť prozrazuje ve své neopakovatelné architektuře i mnohé arabské prvky. Hodně jejích obyvatel dodnes živí moře: muži loví ryby a ženy je na tržištích prodávají. Zážitkem je také prozkoumání starobylých čtvrtí Graca, Bairra Alto a Belém.
A které historické i moderní stavby jsou pro Lisabon typické a místní jsou na ně náležitě hrdí? Za všechny uveďme alespoň románskou katedrálu Sé z 12. století, pevnostní hrad Castelo de Sao Jorge s nepřekonatelnými výhledy na celý Lisabon, Belémskou věž, klášterní komplex sv. Jeronýma, neogotický výtah ze železa, nejdelší evropský most Vasco da Gama, měřící s nájezdy 17,5 km, Vítězný oblouk, Národní divadlo, Památník objevitelů a mnohé další.
Pokud dokážete všechny tyto cíle oběhnout, zasloužíte si odpočinek. Energii lze nabrat např. v Parku národů, který byl založen u příležitosti světové výstavy World Expo 98. Zde se také rozkládá největší akvárium v Evropě.
Přestože v našich zeměpisných podmínkách patří portugalská kuchyně k těm téměř neznámým, tak rozhodně stojí za to ji poznat. Jelikož je Portugalsko přímořským státem, je spjata především s plody moře.
Základní potravinou je tu bacalhau neboli treska. Nasolenou a usušenou rybu umí místní hospodyňky připravit na více než 300 způsobů! Ovšem tím nejhojněji používaným receptem je Bacalhau Gómes de Sá, což je zapečená nakrájená treska s bramborami, černými olivami, cibulí, česnekem, zeleninou a natvrdo uvařenými vejci.