Americký malíř a tvůrce reklam z Massachusetts Harvey Ball dostal v roce 1963 za úkol vytvořit něco, co by pomohlo povzbudit morálku zaměstnanců jedné firmy. Během krátké chvíle nakreslil jednoduchý usměvavý obličej – vlastně takového prvního smajlíka (avšak ve svislé poloze). V dalších letech se Harvey Ball snažil tento symbol zkomercionalizovat a jeho úsilí vyústilo v roce 1999 v založení Smile Corporation a vyhlášení prvního pátku v říjnu jako Světového dne úsměvu.
Brzy se tento den stal známým po celém světě a dnes jej najdeme v mnoha kalendářích napříč všemi světadíly. Harvey Ball sice zemřel v roce 2001, ale jeho společnost nadále funguje jako nadace a oficiální sponzor Světového dne úsměvu. Tato nadace do světa v tento den vysílá následující prosbu: “Udělej jednu laskavost – pomoz někomu k úsměvu!”
Někomu se to sice nemusí líbit, ale úsměv se v dnešní moderní době dá vyjádřit i elektronicky, a to znakem, kterému se říká smajlík. Smajlíci neboli emotikony jsou semigrafické symboly, které se čtou tak, že nakloníte hlavu k levému rameni a podíváte se na znak.
Autorem historicky prvního smajlíka byl americký vysokoškolský profesor Scott Fahlman (64). Ten 19. září 1982 v 11 hodin a 44 minut rozeslal svým kolegům vzkaz: “Navrhuji, aby následující sekvence znaků označovala vtip: 🙂 Čtěte to ze strany.” Ve stejném mailu Fahlman rovněž představil variantu 🙁 Ta je dnes považována za výraz smutku či špatné nálady, Fahlman ji ale původně vytvořil jako označení těch částí textu, které jsou myšleny vážně.
Tyto dvě nejznámější, ale i další emotikony se rychle ujaly, rozšířily prakticky po celém světě a dnes jsou vidět opravdu všude. Přinášíme vám přehled nejvíce používaných smajlíků:
🙂 Úsměv, veselý výrok. Často též jen 🙂
😉 Joke. “Já to tak nemyslím”.
😀 Smích.
:-)) Velký smích. Stupňuje se :-)))))
:-> Sarkastická poznámka
;-> Sarkastická poznámka hraničící s oplzlostí.
:-I Pche, no a co?
:-/ Rozladěnost, skepse :
🙁 Smutek, něco mě mrzí, štve.
:-< Velký smutek.
:-0 Ticho prosím!