Cibule je nejběžnějším druhem zeleniny, bez níž se neobejde snad žádná kuchyně. Přidává se do polévek, je nedílnou součástí většiny omáček, používá se při pečení masa, do salátů, pomazánek, zapékaných pokrmů. A navíc je velice zdravá.

Proč je cibule zdravá?

Cibule je výživná, dodává minerály, všeobecně stimuluje, vyvažuje činnost žláz, je antiseptická a dokonce i afrodisiakální. Obsahuje řadu důležitých minerálů a jejich solí (síru, fosfor, vápník, železo, zinek, mangan, jód, sodík, draslík, magnesium nebo vápník). Z vitamínů jsou zde obsaženy provitamín A, vitamíny B1, B2, B3 a vitamín C.

Cibule v sobě obsahuje látky s fytoncidními účinky – ty působí ozdravně na střevní mikroflóru, žaludek, střeva, játra a žluč. Zvyšují sekreci žaludečních šťáv, podporují trávení tuků a vylučování cukrů. Pročišťují ledviny, močové cesty a usnadňují odchod moče. Podporují činnost srdce a pomáhají “čistit” srdeční věnčité cévy a tepny. Umožňují tím snadnější oběh krve a dokonalejší zásobování orgánů živinami a kyslíkem. Snižují hladinu cholesterolu, vysoký krevní tlak, brání tvorbě sraženin. Cibule je i výborným podpůrným prostředkem při léčení angín a nachlazení.

Vybíráme a uskladňujeme cibuli

Na trhu je dnes cibule dostatečně široký výběr, takže můžeme bez problémů vybrat vhodný druh. Také její uskladnění nečiní žádné problémy. Stačí pro ni najít chladnější místo v suchu a s přístupem vzduchu. Takto uskladněná vydrží prakticky celou zimu.

Jaké známe druhy cibule?

1. Cibule obecná: Pochází ze západní Asie – z Pákistánu, Afganistánu a Iránu. Prokazatelně ji pěstovali staří Sumerové už čtyři tisíce let před naším letopočtem. Vedle chleba byla hlavní potravou dělníků při stavbě egyptských pyramid.

2. Cibule španělská: Pochází ze střední Asie a dnes se pěstuje na celém světě. Narozdíl od většiny bílých cibulí není ostrá a dá se skladovat. Po celý rok může být k dispozici čerstvá i sušená.

3. Italská červená cibule (podlouhlého tvaru): se pěstuje na mnoha místech. Jde o podlouhlý, málo ostrý až sladký typ cibule. Za syrova tence nakrájená na kolečka vynikne jako atraktivní obloha studených i teplých pokrmů. Vařením se červená barva ztrácí. Necháme-li ji dlouho ležet nakrájenou, hořkne.

4. Cibulky k nakládání: Malé právě vyvinuté cibulky jsou ideální pro nakládání. Jsou vhodné i k tepelné úpravě například do omáček.

5. Jarní cibulka: Sklízí se mladá s natí, dokud je jemná a než se vytvoří cibule. Je k dostání od zimy do léta a používá se čerstvá na oblohy, přílohy a do salátů.

6. Cibule perlovka: Vytváří drobné, bílé, lesklé cibulky, odtud také název. Používá se jako lahůdková zelenina hlavně v konzervárenském průmyslu. Je málo trvanlivá, proto se obvykle nakládá do nálevu.

7. Cibule zimní (sečka, ošlejch, zvaná též cibule sibiřská): Tato cibule se rozšířila do ostatních částí světa z Číny, kde se pěstovala už kolem roku 2 000 před naším letopočtem. Do Evropy se dostala až v 16. století přes Rusko. Proto se jí také často říká sibiřská cibule. Má řadu typů – čínský, japonský, egyptský, ale především ruský. Má křehké a jemné listy. Cibulky jsou drobné, protáhlé a rostou v trsech. Je to vytrvalá, mrazuvzdorná rostlina (pomalu roste i pod sněhem) s vysokým obsahem vitamínu C. I když se vyznačuje výbornými vlastnostmi, není její pěstování u nás dosud mnoho rozšířeno. Zužitkovává se hlavně řezaná nať, jejíž chuť je velmi jemná, obsahuje mnoho vitamínu C (90 – 130 mg na 100 g hmoty) a je ranější a chutnější než pažitka, neboť listy mají méně vlákniny. Několik trsů této hodnotné zeleniny by nemělo chybět na žádné zahrádce. Přidáváme ji drobně sekanou do polévek nebo jako čerstvou přílohu k jídlům z mletého masa či k rožněným masům, do salátů, sypeme ji na brambory a rýži. Hodí se i na pomazánky, zvláště z tvarohu či brynzy, je velmi chutná i na chléb s máslem. Můžeme ji upotřebit po celý rok, obdobně jako pórek.

8. Velká červená cibule (kulatá): Má příjemnou, často až sladkou chuť. Pojídá se syrová v salátech, vaří se a peče jako zelenina nebo se používá k ochucení polévek, omáček a dušených pokrmů.

9. Cibule šalotka (množilka): Má ostřejší chuť a používá se zejména v ruské, americké a francouzské kuchyni. Ve Francii se používá ve třech odrůdách – šedé, růžové a zlatohnědé. Ve starověku nebyla známa a její původ je nejistý. Je bohatým zdrojem vitamínů C, B i provitamínu A, obsahuje látky s dezinfekčním účinkem. Využívá se i nať. Na trhu je k dostání hlavně v létě a na podzim. Přidává se zejména do omáček. Z jedné cibule během krátkého vegetačního období vyroste trs cibulí téže velikosti. Je velmi trvanlivá, při dobrém uskladnění vydrží až dva roky.

Jak bychom měli pěstovat cibuli?

Pěstování cibule je nenáročné, dodržovat bychom však měli alespoň několik zásad:

1. Vodu potřebují jen mladé cibule, vzrostlým vyhovuje půda sušší, a proto je moc nezaléváme. Nejen, že uspoříme vodu, které není v létě nikdy dost, ale ani tolik nehnijí při skladování. Kromě toho cibule nesnáší chlór, proto ji nikdy nezaléváme přímo vodou z vodovodu.
2. Pokud některé rostliny vytvoří květní stvoly, ulomíme tyto “paličky” co nejdříve. Kvetoucí rostliny vytvoří jen tuhé protáhlé, kuchyňsky neupotřebitelné cibule.
3. Cibuli ze záhonu sklízíme zhruba v polovině července, za sucha, když polehne asi 75 % natí. Zpoždění sklizně až do stadia, kdy se cibule probudí do druhého vegetačního roku a znovu zakoření, má katastrofální následky. Jednak na její uchovatelnost, jednak na napadení krčkovou hnilobou.
4. Vytažené cibule necháme několik dnů sušit položené přímo na záhonu. Po zaschnutí a zatáhnutí krčku je svazujeme a necháme na vzduchu dosušit. Zralé cibule mají vrchní suknice suché (odlupují se) a krásně probarvené. Teprve takové skladujeme.
5. Cibule vypěstované ze semen bývají déle skladovatelné než ze sazečky.

Vyzkoušejte naše cibulové recepty:

Recept na pravou francouzskou cibulačku s vínem je ZDE

Recept na krémovou cibulačku najdete ZDE

Recept na pomazánku z jarní cibulky jsme připravili ZDE

Recept na cibulový koláč s uzeným masem naleznete ZDE

Recept na cibule zapečené s kozím sýrem a slaninou je ZDE

Recept na smažené cibulové kroužky se nachází ZDE