Zdánlivou chybou, které se dopouštíme, je snaha opakovaně recyklovat papír. Typicky se jedná například o vajíčkové proložky a obaly, roličky od toaletního papíru nebo kuchyňských utěrek, papírové kapesníky, stojánky na take-away pití z rychlého občerstvení. Proč však odstavec začíná slovíčkem „zdánlivou“? V poslední době totiž v reakci na vyšší recyklační cíle Evropská unie doporučuje obaly od vajec i ruličky od toaletního papíru dávat do modrého kontejneru. Kvalita recyklátu se sice nezvýší, ale ve stávajícím množství údajně není na škodu.
Do modrého kontejneru určitě nepatří papírové obaly znečištěné od jídla – typicky krabice od pizzy, obaly od uzenin a sýrů. Třídit se nedají ani mokré a některé specifické druhy papíru, např. lesklé obálky z časopisů nebo fotografie. Pokud se chystáte vyhodit knihy, měly by být zbavené hřbetu a pevné vazby – s nimi zamiřte do směsného odpadu. Stejné je to i s voskovaným, křídovým či termopapírem. Poslední jmenovanou položku zastupují účtenky. Papír, na který se účtenky tisknou, je potažený chemickou látkou (obvykle bisfenol), která znemožňuje proces recyklace. Také použité dětské plenky musí směřovat do směsného odpadu.
Velmi často jsou kamenem úrazu nápojové kartony. Míříte s nimi ke kontejneru na směsný odpad, nebo je považujete za papírové, či plastové obaly? Samozřejmě je nutné sledovat ikony přímo na konkrétním výrobku. Většinou na nich objevíte zkratku C/PAP. Co to znamená? Že se jedná o specifický, kombinovaný obal složený z více materiálů. Zkratka C označuje anglické slovo composite, tzn. složeninu, za lomítkem se pak dozvídáme, jaký je převažující materiál (C/PAP = převažuje papír, C/PE převažuje plast). Podle tohoto převažujícího materiálu se určuje, zda obal zamíří ke žluté, nebo modré popelnici. Tyto obaly ale musí být prázdné a ještě lépe vypláchnuté od původního obsahu.
Problematické jsou i různé pytlíčky na koření, obaly od pudinků a sypkých směsí, kapsičky od krmení pro domácí mazlíčky, a dokonce i prázdná platíčka od léčiv. Často se jedná o výše zmíněné kompozitní obaly, u nichž je složité oddělit jednotlivé materiály. Proto se doporučuje vyhodit je do směsného odpadu. Nenechte se opít zdánlivě ekologicky vyhlížejícími jednorázovými kelímky na kávu a termoobaly na zmrzlinu. Aby byly nepropustné, je vnitřní část potažená polyetylem, kvůli němuž není možná jejich další recyklace.
Čeho se naopak nemusíte bát, to je recyklace dopisních obálek s foliovým okénkem ani papírů spojených kancelářskými sponkami. Během dalšího zpracování vytříděného papíru si s takovým detailem snadno poradí. Zato při vyhazování bublinkových obálek je třeba oddělit plastovou část od té papírové.
V posledních letech prudce vzrůstá domácí příprava kávy a spolu s tím i spotřeba kávových kapslí. Pokud sledujete ikony na obalu těchto kapslí, jistě jste si už všimli, že jsou vyrobené z hliníku. Rozhodně tedy nepatří do směsného odpadu nebo plastu, ale měli byste s nimi zacházet jako s kovovým odpadem. Dalším způsobem, jak je ekologicky zpracovat, je využít možnost vrátit použité kapsle jejich výrobci, což někteří distributoři kávy nabízejí!
Recyklace kovu je nejspíš posledním žhavým trendem, který se pomalu zabydluje v českých domácnostech. Bohužel ještě není tak masově rozšířená, jako je tomu u ostatních komodit. Přitom výroba hliníku je energeticky i ekologicky náročná, a proto je následná recyklace žádoucí. Typicky se týká kancelářských svorek a sponek, alobalu, potravinových konzerv, plechovek od nápojů, kovových víček od zavařovacích sklenic, zátek, hliníkových obalů od čokolád a cukrovinek i hliníkových víček od jogurtů. Pokud nemáte poblíž šedý kontejner na kovové odpady, můžete je jednou za čas odvézt přímo do sběrného dvora.
Trojúhelník složený z plných šipek, zkratka GL a číselné označení 70, 71 nebo 72 radí spotřebitelům, že takovýto odpad patří do popelnice na sklo. Skleněné obaly mohou být nevymyté a dokonce i s víčkem. Do kontejneru na sklo nepatří zrcadla, porcelán, autosklo ani drátěné sklo. Také žárovky nepatří do zeleného kontejneru, a leckdy dokonce ani do elektroodpadu. Záleží totiž na konkrétním výrobku, nejjednodušší cestou je vrátit nefunkční zdroje jejich prodejci. Vratné zálohované sklo raději vracejte do obchodu. V dnešní době už většinou není potřeba třídit sklo na bílé a barevné, bílé kontejnery pomalu mizí z ulic.
U plastových obalů zkontrolujte, zda všechny části jsou skutečně vyrobené z plastu. Například silikonová nebo kovová pumpička u mýdel patří do směsného odpadu. Drobné znečištění plastových odpadků není na škodu, neměly by být však mastné nebo se zbytky obsahu. Pokud využíváte dovoz jídel domů, jistě se vám hromadí polystyrenové krabičky. Ty ovšem mají ve žlutém kontejneru své místo, na rozdíl od stavebního polysterenu. Ten by měl být likvidován jako stavební odpad.
Při snaze o co nejpečlivější recyklaci často do žluté popelnice chybně vyhazujeme použité kartáčky a obaly od zubní pasty, houbičky na nádobí nebo PVC, linoleum, bakelitové obaly, a dokonce i pneumatiky. Nepatří sem ani obaly od chemikálií, kuchyňských ani motorových olejů atp.
Vyhazování elektroodpadu nepatří mezi každodenní činnosti, proto řada z nás při výměně a následné ekologické likvidaci spotřebiče znejistí. Červený kontejner na elektroodpad je určený pro drobný odpad, jako jsou baterie, telefony, fény, kulmy, holicí strojky, elektrické hračky i drobné počítačové vybavení. Rozhodně sem nepatří televizní a počítačové obrazovky, lednice, žárovky nebo větší domácí spotřebiče, např. pračky. Ty je možné bezplatně umístit do sběrného dvora v místě trvalého bydliště nebo odevzdat u prodejce, kde jste si zakoupili nový spotřebič.
Závěrem si ještě dovolíme menší zamyšlení. Mnohdy vyhazujeme věci, které lze ještě upotřebit. Především skleněné obaly mohou v domácnosti posloužit pro uskladnění potravin i jejich přenášení. Také z nich lze vyrobit originální dekorace interiéru i exteriéru. V rámci konceptu zero waste (nulový odpad) se zamyslete nad tím, jestli některé plastové obaly či sáčky nemohou získat druhý život.