Je to fajn mít doma opeřeného zpěváčka, když dokonce umí mluvit, je o zábavu postaráno. Jenže aby se mu u nás dobře dařilo, musíme zvážit, o jakého ptáčka se dokážeme postarat, a pak potřebná pravidla chovu dodržovat.

Lóra potřebuje péči

Nejmíň náročný je kanárek. Mezi základní, nenáročná plemena patří také australští papoušci andulky, korely, rozely. Z větších papoušků si můžeme pořídit například amazóňana modročelého nebo žaka kongo, kteří se naučí dobře mluvit.

Pokud je papoušek jen jeden, vyžaduje hodně pozornosti, denně třeba i několik hodin. Je proto lepší pořídit si pár, aby se zabavili navzájem. Je také třeba počítat s tím, že žako si vždycky oblíbí jednoho člena rodiny, a ten by mu měl víc věnovat. Někteří papoušci jsou náchylní na stres, ničí je i hádky v rodině.

Voliéra, nebo klec?

Příslušníci ptačí říše se neobejdou bez vhodného příbytku. Zastřešená, dostatečně prostorná voliéra, je pro ně přirozenější, když prší, cítí déšť, v létě zase sluníčko. Existuje i domácí voliéra, ale ta také vyžaduje poměrně dost prostoru. Nejčastěji se ptačím příbytkem tedy stává klec. Měla by být v místnosti, kde se členové rodiny scházejí, aby ptáček nebyl odstrčený. Je také třeba počítat s tím, že brzy ráno začne zpívat.

V kleci by měla být různě velká bidýlka, aby si papoušek či jiný domácí opeřenec obrušoval drápky a donutil se pohybovat. Chybět by mu neměly hračky. Měl by mít také každý den dostatek volného pohybu po bytě. Když si ho přineseme, zpočátku ho zvykáme na ruku. Podáváme mu krmivo, nejlépe prosné klásky, a on postupně začne přeskakovat na prst. Když mu ruka vadit přestane, můžeme ho pomalu vytáhnout z klece. Opeřenec se pak naučí vracet se do klece za jídlem.

Krmení

Základem je většinou směs obilovin, která musí být doplněná ovocem a zeleninou. Přidávají se také zelené větvičky, různé druhy plevelů – strava by měla být především pestrá. Kromě potravy a vody jsou potřebné také minerální liz a písek, který jim pomáhá při trávení.

Ptačí nemoci

Dodržování pravidelného čištění a hygieny je velmi významnou prevencí proti původcům mnoha chorob. Když je náš ptačí kamarád najednou smutný, peří má zplihlé, nepřijímá potravu, je nutné s ním hned zamířit do veterinární ordinace!

Nejčastějšími chorobami domácích opeřenců jsou: PBFD (nemoc zobáku a peří papoušků), chlamydióza (známá též pod názvem psitakóza či ptačí nemoc – pozor, je přenosná na člověka!), neuropatická gastrická dilatace (pták je apatický, nežere, hubne), megabakterióza (v trusu má nestrávená semena, hubne).

Jak naučit papouška mluvit?

Mluvit s vámi bude jen papoušek, který je na lidi zvyklý a nebojí se jich. Proto ho raději kupte u chovatele, který ho už naučil sedět na ruce. Mluvící ptáky najdeme mezi různými skupinami. Za nejtalentovanějšího imitátora zvuků a také řečníka je mezi papoušky považován papoušek šedý čili žako. „Ukecaný“ je loskuták , mluvit se ale naučí také vrány, straky, sojky, kavky, krkavci i špačci.

Jak na to?

1. Vyberte si jednoduché a zvučné slovo, které chcete svého ptáčka naučit. Papouškům se nejlépe vyslovuje takové, které obsahují samohlásky e, i, u.
2. Toto slovo zřetelně vyslovujte, neustále opakujte klidným, vlídným hlasem.
3. Papoušek vás začne napodobovat a pokoušet se slovo říct. Až ho poprvé zopakuje správně, nezapomeňte na odměnu! Učení dalších slov už je snadnější.

Papoušci si umí dát slova do souvislosti se situacemi, ve kterých se vyslovují. Můžete je naučit přivítat návštěvu, pokárat dítě nebo poděkovat za pamlsek. Počítejte ale s tím, že opeřený kamarád se, jak známo, naučí také šťavnatě nadávat. A umí dokonale imitovat zvuky. Nic mu neudělá větší radost, než když vás donutí běžet k telefonu nebo jít otevřít dveře, protože „zazvonil“.