Když děti věří na Ježíška

Vánoce jsou nejkrásnější pro děti, které věří na Ježíška, či pro rodiče, kteří mohou přihlížet tomu, jak jejich ratolestem u stromečku září oči vzrušením a dychtivostí.

Ano, i když nevěří už na Ježíška, pořád mají radost z dárků, ale už to nemá takové kouzlo. I proto se hodně rodičů snaží ponechat dětem iluzi vánočního zázraku co nejdéle. Jenže jednou ten okamžik, kdy musí s pravdou ven, přijde…

Kdy a jak říci, že Ježíšek není?

Rodiče dětí, které věří na Ježíška, jsou v nelehké situaci. Zpravidla chtějí, aby na Ježíška věřily co nejdéle, ale zároveň by měli v rámci možností ohlídat, aby jim někdo jiný nešetrně sdělil, že ve skutečnosti neexistuje. Většinou se to může dozvědět od dětí ve škole, ale také se vám třeba stane, že se prořeknete nebo že dítko nějaké dárky najde.

Kdy tedy říci dítěti, že Ježíšek není? Dětští psychologové nemají jednotný názor. Je-li už dítě bystré a začne mu něco „nesedět“, máte ideální příležitost.

Mnohá dítka se v určitém věku začnou ptát – třeba, jak je možné, že Ježíšek navštíví v jeden den všechny děti? A zvídavých otázek bude mít jistě malý rozumbrada mnohem více. Co teď? Zamotávat se do obhajoby jeho existence? Spíše už je na čase jít s pravdou ven. Řekněte mu to však co nejšetrněji. Dítko by z vašeho vysvětlení mělo pochopit, že sice žádný Ježíšek není, ale že to Vánocům nebere jejich kouzlo.

Dítě by se nemělo dozvědět jen strohé: „Ježíšek není“. Logicky by bylo zklamané, že jste mu lhali. Snažte se, aby dostatečně vyzněl dobrý úmysl této nepravdy.

A když se dítko ptát nebude? Buďte ostražití s jeho nástupem do školy. Tam už se zpravidla najde nějaký spolužák, který ví, jak je to doopravdy s Vánocemi. Ptejte se svého potomka, co si povídá se spolužáky o Ježíškovi, a sami uvidíte, jestli je na čase mu říci pravdu nebo jestli ještě můžete rok počkat.